Před několika dny jsem se dozvěděl, že já a mně podobní lidé naplňujeme Boží záměr tím, jak smýšlíme a reagujeme na činnost Svědků Jehovových. Na tomto místě bych rád podal nezbytné vysvětlení. Někteří z vás, čtenářů, si možná vzpomenou na lednový výtisk Šternberských listů roku 1998, který vyšel ještě před Vánoci roku 1997. Inzeroval jsem v něm Otevřený dopis Náboženské společnosti Svědků Jehovových (dále NSSJ), kde jsem popsal své osobní zkušenosti s jejich působností v našem kraji a zmínil jsem řadu jejich nepochopitelných a navzájem si odporujících skutků stran oficiální registrace na Odboru církví Ministerstva kultury, poskytování krve, službě v ozbrojených silách i z přímých osobních kontaktů.

Protože jsem si uvědomil, že tyto poznatky překračují rámec soukromého života a jsou ve své podstatě společenskou záležitostí, rozhodl jsem se část svého příběhu zveřejnit. Vyšel v květnovém čísle časopisu Květy téhož roku.

Vrátím-li se do období předvánočního, kdy zmíněný dopis vyšel, nebyla to pro mou rodinu příjemná doba. Moje žena, sympatizující s NSSJ, ačkoliv jej nechtěla číst, když jsem jí jej nabídl k přečtení, se k němu přece jen dostala jinou cestou a její reakce byla velmi silná. Byla zdrcena a pobouřena, chtěla, abych se okamžitě veřejně omluvil, pak se mnou dlouho vůbec nekomunikovala. Bylo mi ji moc líto, ale nemohl jsem jednat jinak. Musel jsem reagovat na jednání lidí, s nímž jsem se dosud nesetkal. Také její přátelé se mi na ulici vyhýbali, takřka neodpovídali na pozdrav a dávali najevo svůj odstup.

Několik dní poté, co vyšel v květnu článek v Květech, mě na ulici zastavil můj bývalý spolužák Milan Chlebovec, člen NSSJ, a ptal se mě proč píšu takové články a o co mi jde. Byl zjevně rozrušen. Řekl mi, že jsem spoustu lidí urazil, že s lidmi manipuluji, že máme demokracii a že oni si mohou dělat co chtějí a ať „nechám brouka žít". Zmínil se i o tom, že na některé jeho spolupracovníky článek působil dojmem, že si neumím udělat doma pořádek. Asi těžko bych mu vysvětloval, že se nelze dohodnout na jistých závažných věcech (např.: zda má lidský život přednost před smrtí, když jde o záchranu života transfúzí krve apod.) s partnerem, který je v zajetí dogmat a polopravd náboženské skupiny. Také se ptal, proč jsem tedy se svými myšlenkami za ním nebo někým jiným nezašel, abychom o tom mohli diskutovat. Chci jen poznamenat, že můj otevřený dopis i s kopií registrace NSSJ na Odboru církví Ministerstva kultury obržel on sám a pět dalších rodin Svědků Jehovových poštou několik dní před tím, než vyšel veřejně. Bez jakékoliv reakce. Odvětil jsem mu, že v mém otevřeném dopise není ani jedno slovo nepravdivé, že po tom, co jsem prožil a hodně o tom přemýšlel jsem došel k jedinému - nemohu nereagovat. Řekl jsem mu, že demokracii sice budujeme, ale že zásady slušného chování a jednání jsou prvním předpokladem fungující demokracie, že není možné, aby někdo otevřeně lhal (jako nejvyšší představitelé NSSJ při registraci apod.), sliboval nesplnitelné a takto manipuloval s lidmi. Řekl jsem mu, že je mi moc líto, pokud to někteří členové NSSJ přijali jako urážku. Snažil jsem se mu naznačit na příkladech, kdy na jedné straně v jedné knize vypočítávají rok 1914 domnělého nástupu Krista k moci v nebesích a na druhé straně hlásají, že z Bible nelze nikdy nic předem vypočítat, dále z jejich historie od minulého století několikrát měněná data konce světa, význam slov Generace roku 1914 a dalších, že tady není něco v pořádku. Nedokázal mi na to odpovědět. Cílem mého článku bylo a je pomoci lidem prohlédnout, a proto jsem napsal své zkušenosti s jednáními se členy NSSJ a upozornil jsem na jisté nepochopitelné skutky v jejich historii. Také jsem mu řekl, že bych si moc přál, aby i on sám prohlédl, protože jsme bývali dobrými přáteli. Mrzí mne nejvíce, že nepochopil, že právě kvůli tomu, co hlásají a co se nevyplnilo, že něco jiného říkají a něco jiného dělají, jsme se přestali stýkat a naše přátelství dostalo trhliny. Překvapilo mne velmi, že mě obvinil z manipulace a přitom jsem to byl já, kdo na ni z jejich strany upozorňoval. Nechtěl pochopit, že oni sami se svou podivnou historií a podivnými praktikami v jednání s lidmi jsou vlastně příčinou reakcí lidí, kteří mají podobné zkušenosti s NSSJ, protože moje reakce nejsou zdaleka jedinými. Je to dnes zvláštní doba, kdy lidé, kteří poukazují na nesrovnalosti v jednání a skutcích jiných jedinců či organizací, se dostávají do situace, kdy oni jsou vlastně ti špatní a v mnoha případech se to obrací proti nim.

Po necelém roce, se dovídám, že tím jak smýšlím, a podobně i další lidé, naplňujeme Boží záměr. Je to neuvěřitelné a ve své podstatě ironické, protože to má jeden velký háček. Posuďte sami. Myslím si, že kdyby to byla pravda, jak tvrdí Svědkové Jehovovi, že lidé poukazující na aktivity této společnosti naplňují vlastně záměr Boží, jejich reakce by musely být zákonitě zcela opačné. Moje žena by mi pravděpodobně skočila kolem krku a s polibkem na tvář by mi děkovala za to, že dávám za pravdu jejich učení a předpovědím. Na ulicích bych kromě svého bývalého spolužáka potkával i jeho přátele s úsměvem na rtu mě a mně podobné lidi zdravící a házející nám kytice růží na oslavy naplnění velkého Božího záměru. (Tady jsem to asi trochu přehnal, protože členům NSSJ jejich učení brání cokoliv oslavovat, žádné výročí či životní úspěch, žádná událost není pro ně důvodem k oslavám, ačkoliv nikde v Bibli, na kterou se tak rádi odkazují, nic o tom, že jsou oslavy Bohu nemilé, není). Bohužel nebylo tomu tak, stalo se to, co je výše popsáno. Je to paradox, že titíž lidé, kteří se cítili dotčeni, uraženi a zaskočeni otevřeným dopisem (někteří se snad chtěli i soudit), dnes říkají, že to vlastně bylo v souladu s jejich učením. Je to přinejmenším velice podivné. Myslím si, že tak je to se všemi vizemi a naplňováním různých překroucených proroctví. V učení Svědků Jehovových je vždy zachycena nějaká událost a pak je podána způsobem, že ji vlastně již v jejich učení očekávali a že je vlastně vše dle jejich životní linie načrtnuté velkými mysliteli (zástupci Boha na Zemi) v Brooklynu. Jejich více jak stoletá historie je tomu důkazem. Nepochybuji o tom, že pokud bych místo reakce na jejich aktivity otevřeným dopisem vstoupil do jejich řad, opět bych naplnil Boží záměr a bylo by vše v pořádku. Domnívám se, že i do budoucna naleznou vždy vysvětlení pro jakékoliv události a jevy tak, aby to bylo v souladu s jejich učením. Mé úvahy o tom, k čemu je organizace, která jakoukoliv událost ve světě podá způsobem: „Vše je podle našich výkladů, předpovědí a vlastně tedy vše v pořádku", mě vedou k jedinému závěru: Je to organizace využívající všech prostředků k manipulaci se svými stoupenci a udržující je v patříčné bázni před pomyslnou nejvyšší autoritou, za jejíhož mluvčího se vydávají. Je mi líto lidí, kteří rychle zapomínají a klidně začnou po čase věřit něčemu jinému, než co bylo hlásáno v minulosti. Nerozumím tomu, že nacházejí v NSSJ zázemí a způsob seberealizace. Domnívám se, že zamlčování historie, překrucování událostí a úpravy vizí mohou v určitém okruhu lidí (např.: v NSSJ) úspěšně fungovat, avšak pro společnost jako celek jsou zhoubné, protože od takových lidí nevíte co můžete očekávat.

Pokud tyto úvahy a myšlenky opět někoho urazí, je mi to líto, ale rozhodně nejsou myšleny jako útok. Ve své podstatě je to spíše obrana proti tomu, jaké nazírání na svět mají někteří lidé a co ve své slepotě dokáže lidská víra. Je to snaha o osvětlení míst, kam z (ne)pochopitelných záměrů je světlu bráněno v přístupu. Čím víc o tom přemýšlím, tím více docházím k tomuto:

Osobně kladu poznání výš, než víru a co se týká víry v Boha, domnívám se. že na světě nejsou nevěřící. Myslím si, že rozdělení na věřící a nevěřící je zavádějící. Všichni jsou věřící (samozřejmě kromě těch, kteří si takové otázky nekladou nebo je jim to jedno). Jedni věří tomu, že Bůh je a druzí tomu, že Bůh není. Žádná z těchto skupin nemá jediný přímý důkaz pro obhájení své víry. Domnívám se, že je čestnější a poctivější si toto přiznat a být raději sám sebou. V historii lidstva vždy právě víra v jediného boha nebo jedinou „pravdivou" ideu vedla od malých křivd a nespravedlností na jednotlivcích k nejhorším masakrům ponejvíce nevinných a bezbranných mas. Ať si vezmete jakoukoliv církev nebo totalitní režim, jedná se vždy o mocenský aparát, ovládání nebo, chcete-li, manipulování s vůlí lidí. Od papežů počínaje, přes šéfy jakýchkoliv nejradikálnějších sekt a vůdci komunistických, fašistických hnutí konče. Myslím si, že lidem by se dýchalo lépe, kdyby na místo víry dali prostor určité možnosti, že to tak může být, ale ponechali si volné místo, které naplní poznáním. Pravdivé může být pouze to, co se prokáže jako fungující, je přirozené a nalézt to můžeme pouze hledáním. Mohu věřit třeba tomu, že odjedu svým autem, ale tato víra může být potvrzena nebo vyvrácena, když auto nastartuji. Pokud je v nádrži benzín, odjedu a svou víru potvrdím. Bude-li však nádrž prázdná, auto nenastartuje a má víra bude vyvrácena. Jinými slovy, pouze poznání může víru potvrdit nebo vyvrátit, ale nikdy nemůže fungovat víra, která je stavěna nad poznání.

Ponechávám na čtenářích samotných, jak odpoví na otázku uvedenou v titulku článku, já jen (ne)tiše žasnu nad tím, co dokáže ideologie s lidskou pamětí, soudností, svědomím, rozumem a city, s přátelstvím a vztahy mezi lidmi.

Přeji vám, aby vám tyto věty pomohly při orientaci v rozhovorech se Svědky Jehovovými, kteří vás možná budou na ulici zastavovat nebo u vás doma zvonit a nabízet své časopisy. Prosím, klidně je vyslechněte, neodmítejte je a pokuste se jim pomoci ze slepé uličky, do které se mnozí z nich tak nešťastně dostali. Přeji vám, aby nikdo z vás nemusel prožívat to, co jsme tenkrát prožívali my. Buďte sami sebou a nenechte si vzít svou svobodu, kterou jsme po mnohých letech získali.

Březen 1999, Šternberk, Martin Látal