Stanislav Vrbík - hudební skladatel, spisovatel a pedagog

---

8.6.1907 - 2.9.1987

1. Úvod 2. Životopis 3. Hudební zrání 4. STANISLAV VRBÍK JAKO PEDAGOG 4.1 Pedagogická činnost 4.2 Významné postřehy z Vrbíkovy pedagogické praxe 4.3 Metody pedagogické činnosti 4.3.1 Nácvik intonace 4.3.2 Hra na varhany 4.3.3 Improvizace 5. STANISLAV VRBÍK - SPISOVATEL 5.1 Literární a publicistická činnost 5.2 Přehled literárních prací St. Vrbíka 5.3 Rozbor několika literárních ukázek 6. Z VYBRANÉ KORESPONDENCE 6.1 Živá korespondence mezi St.Vrbíkem a jeho přáteli 6.2 Vzpomínková vyznání 7. PŘEHLED HUDEBNÍCH DĚL 7.1 Skladby světské - komorní 7.2 Hudebně-dramatická díla 7.3 Skladby světské-vokální sborová tvorba 7.4 Skladby duchovní-vokální sborová tvorba 7.5 Skladby duchovní - varhany 7.6 Skladby instruktivní 8. Některé hlasy tisku o díle St.Vrbíka 9. Rozbor několika skladeb 10. PŘEHLED KULTURNÍ ČINNOSTI 10.1 Kulturní spolupráce 10.2 Kulturní funkce 11. ZÁVĚR 12. PRAMENY A ZDROJE INFORMACÍ 12.1 Časopisy 12.2 Encyklopedie 12.3 Materiály z pozůstalosti 13. POZNÁMKOVÝ APARÁT 14. Fotogalerie Literární ukázka - J.M.Slavík Poklad Ukázka partitury - St.Vrbík Epilog Hudební ukázky

1. Úvod

V dějinách lidské společnosti se objevila řada významných osobností, které vynikly nad jiné v oborech společenských a přírodních věd, v oblastech sportu, v umění. Těmto lidem byla vrozena touha dosáhnout něčeho mimořádného, bojovat sám se sebou, překonávat různé těžkosti, aby později mohli před veřejností odhalit výsledky svého úsilí. Vyniknout mezi miliony ostatních představuje míru vrozených předpokladů, podmínky k jejich rozvoji, ale i mimořádně silnou vůli, náklonnost přejících náhod a štěstí. Snad právě kousek štěstí scházel k tomu, aby do povědomí širší veřejnosti proniklo jméno Stanislav Vrbík.

2. Životopis

Stanislav Vrbík, skladatel, spisovatel, pedagog, varhaník a improvizátor, se narodil 8. června 1907 v Jablunkově ve Slezsku. Po absolvování pěti tříd obecné školy v Koryčanech u Kyjova (1913), ve Slavkově u Brna (1918) a v Nemojanech u Vyškova (1918), přišel jako čtrnáctiletý chlapec do Olomouce, kde pokračoval ve studiu na gymnáziu. Gymnazijní vzdělání ukončil roku 1930 jako externista v Litovli.

Od šesti let se učil hře na klavír u své matky, v roce 1914 začal studovat hru na housle u Gustava Pivoňky v Koryčanech u Kyjova. Z dalších učitelů na Stanislava Vrbíka významně zapůsobili: varhaník St. Polák v Novém Rousínově, učitelka Pavla Slezáčková a profesor Jan Šoupal.

V roce 1929 absolvoval St. Vrbík kurs hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské, v následujících dvou letech navštěvoval kurs varhaníků v hudební škole Žerotín. Soukromně se rovněž vzdělával u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila v oboru kompozice a hry na klavír. Studium kompozice dokončil v roce 1930 u Antonína Petzolda, ředitele dómského kůru v Olomouci. Od roku 1922 se začal samostatně věnovat hudební teorii. Praktickým procvičováním učiva harmonie a improvizace přešel k prvním skladatelským pokusům, které však později při revizi spálil.

V této době zesílil Vrbíkův zájem o hru na varhany, který byl podporován knězem P. Vladimírem. Začalo soukromé studium na pedálovém harmoniu v Klášteře Voršilek. Poprvé se Vrbík představil veřejně při bohoslužbách v Sarkandrově kapli v roce 1924.

St. Vrbík se rychle zdokonaloval praxí v různých olomouckých chrámech a na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem posádkového kostela Panny Marie Sněžné. Později si zde zřídil chrámový sbor, v němž navázal na své zkušenosti získané členstvím v Cyrilské jednotě. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Bachovu Toccatu a fugu d-moll.

V letech 1924-1928 usilovně studoval hudební teorii a tím odváděl svůj zájem o studia na gymnáziu. Dne 1. června 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. Přerušil studia na gymnáziu a dále se věnoval jen hudebnímu vzdělávání. Zapojil se do činnosti ochotnických divadelních spolků v okolí Olomouce. V roce 1936 se oženil s Marií Růžkovou, rok nato narodila se jim dcera Helena.

V roce 1942 stal se korepetitorem profesionální divadelní scény v Olomouci a po roce 1945 zastával funkci dirigenta činoherního orchestru. Dirigentské zkušenosti získal rovněž působením v pěveckém spolku Žerotín, což také přispělo k rozšíření přehledu o tvorbě vokální. Vrbíkovo umělecké zrání silně ovlivňovaly osobní kontakty s dirigenty olomoucké opery K. Nedbalem, A. Hellerem a J. Budíkem.

Během druhé světové války byl nucen ze sociálních důvodů působit jako pianista v jazzových souborech, a proto se více zajímal i o novější hudební žánry. Od května 1945 do března 1946 vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního nár. výboru v Olomouci a roku 1952 byl jmenován inscipientem opery. Jako hudební skladatel se podílel na činnosti Svazu československých skladatelů.

V roce 1950 stal se kulturním patronem dětského smíšeného chrámového sboru v Krnově. V letech 1961-1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově. Své dosavadní zkušenosti z hry na klavír a varhany na LŠU v Lipníku předával jiným jako učitel hry na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci od roku 1971. V létech 1985 až 1987 působil ve funkci korepetitora umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci.

Po celý život se však především věnoval skladatelské činnosti. Napsal obrovské množství skladeb různých žánrů, jimiž vytvořil vysokou uměleckou hodnotu. Stanislav Vrbík, významný kulturní činitel, zemřel dne 2. září 1987.

3. Hudební zrání

Vývojová cesta hudebního myšlení Stanislava Vrbíka prochází několika fázemi. Zpočátku byl Stanislav Vrbík ovlivňován především výchovou rodičů. Působením matky přilnul k hudbě Mozartově a vlivem otce poznal sílu v hudbě Giussepe Verdiho. Sám tíhl ke Smetanově tvorbě, v níž obdivoval krásnou melodiku. Vrbíkovým vzorem po harmonické stráncen se stal Richard Wagner.

Teoretickým studiem si Vrbík rozšířil osobní hudební zájmy. Kromě hlubšího poznávání tvorby Bedřicha Smetany objevil i dokonalost díla Antonína Dvořáka.

V dalším období byl ovlivněn působením Československého rozhlasu a vlastním studiem partitur. Z osobností české hudby věnoval velkou pozornost Josefu Sukovi a Leoši Janáčkovi. Světovou tvorbu v této fázi představoval pro Vrbíka předvším Ottorino Respighi a Giacomo Puccini. Ze slovanských skladatelů si oblíbil symfonie Petra Iljiče Čajkovského a více se zajímal o symfonická a komorní díla Arama Chačaturjana a Igora Strawinského. Vývoj hudebního myšlení ovlivnil ve všech fázích i Vrbíkovu vlastní tvorbu.

Jednou z uměleckých oblastí, jimž se St.Vrbík věnoval, byl tanec. O taneční hudbě skladatel řekl: "Hudba, určená jako akustický základ pro pohybové ztvárnění námětů výrazovým tancem, má zcela jiné předpoklady než hudba, zvolená pro tanec absolutní. Hudba musí být taková, aby podporovala vynálézavost výrazového tanečního přetváření a umocňování námětů. Dalším jejich znakem je síla kontrastu a to nejen v dynamice, nýbrž v melodické linii a především v harmonické struktuře. Zvláště vhodná je hudba s pestrou poetickou náplní bez pravidelného rytmického členění. Konečně její výsledný charakter musí být optimismus jako žádoucí souřadnice shluku dojmů, jimiž na posluchače působí. Hudba a tanec musí nezbytně vyvolat jednotící dojem krásna, které spolutvoří svět a vyvolává radost ze života" /1

4. STANISLAV VRBÍK JAKO PEDAGOG

4.1 Pedagogická činnost

Veškeré schopnosti člověka dostávají vyšší hodnotu, jsou-li prostřednictvím pedagogické činnosti předávány následujícím generacím.

Všestrannost nadání Stanislava Vrbíka byla umocněna jeho snahami vychovat kvalitní hudebně vzdělané nástupce. Jako pedagog působil Vrbík v oboru hry na klavír na LŠU v Lipníku nad Bečvou v letech 1971-1972, v oboru hry na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci od roku 1971. Kromě toho vyučoval rovněž varhanní improvizaci a základy intonace.

Své pedagogické zkušenosti shromáždil a utřídil v několika publikacích, které jsou však uchovány jen v rukopisech nebo fotokopiích. Jedná se o díla - ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace.

V první části kapitoly bych chtěla zachytit některé významné postřehy z Vrbíkovy pedagogické praxe. V druhé části se pak zaměřím na metody jeho pedagogického působení.

4.2 Významné postřehy z Vrbíkovy pedagogické praxe

Při výchově žáků je nutné dbát o vybudování sociálních vztahů mezi učitelem a žákem. U jednotlivců musí dojít k rozvoji vyšších citů. Z toho vyplývá, že výchovu bychom mohli označit jako duševní práci, kde nejdůležitější podmínkou je vyvíjená pozornost. Učitel musí podle St. Vrbíka dodržovat zásadu v níž dbá o to, aby žák nebyl při výchově přetěžován a unaven.

Pro výchovu zaměřenou umělecky je nutné vypěstovat a podporovat u žáků estetický vkus, který Vrbík nazývá vzděláním cítivosti. Podle autora je založen na pocitu libosti, které v nás vyvolává vnímaný předmět nebo jev. Ne každý člověk má nadání k samotnému vytvoření uměleckého díla, ale všichni by měli svým vkusem umět rozlišit hodnotu konkrétního díla. Pokud však není u žáka probuzen estetický vkus, vzniká tím při výchově velká propast.

Vrbík poukazuje na ustálená pravidla, kterými by se učitelé měli při výchově řídit, aby dosáhli určitého cíle. Ve výchovném procesu je nutné užívat výchovných prostředků podle pedagogických zásad. Výchova je realizována v procesu vyučování. Vrbík vyjadřuje názor, že je tím účinnější, čím dokonaleji je spojována teorie s praxí. K nejpůsobivějším prostředkům výchovy patří učitelův příklad. Každý pedagog však disponuje dobrými, ale i špatnými vlastnostmi. Proto není možné jedinečné zdůrazňování učitelovy osobnosti.

Vrbík považuje výchovu za přirozenou, jestliže respektuje přirozený vývoj žáků, který je určován tělesným i duševním rozvojem jednotlivce. Kromě znalostí o změnách probíhajících v rámci vývoje osobnosti, měl by učitel ovládat základy pedagogiky, didaktiky a psychologie.

Při výběru učiva má mít učitel na mysli přiměřenost rozsahu látky vzhledem k věku žáka. Učitel musí vybrat látku tak, aby obsahovala to, co je pro další vzdělávání důležité a bez čehož by byl rozvoj vědomostí omezen a zbržděn. Vybrané učivo by pak mělo být uspořádáno podle zásady postupu od známého k neznámému, od snadného k těžšímu a od zvláštního k obecnému.

Samotné vyučování je pro žáky zajímavější a přitažlivější, jestliže je žákům ponechána určitá míra samostatnosti. Podle Vrbíka by měl učitel vykonávat pouze to, co žákům z objektivních příčin prozatímní neznalosti činí potíže. Rovněž chybami se člověk učí, a proto by učitel měl směrovat žáka k tomu, aby na svou chybu přišel samostatně.

Jestliže pro vzdělávání všeobecně platí zásada o spojení teorie s praxí a o spojení školy se životem, pak v umění platí tato zásada dvojnásob. Vrbík považuje za nemožné, abychom se teoreticky naučili, jak máme při hře stupnic podkládat prsty, aniž bychom si to prakticky vyzkoušeli. Rovněž je bezcenné cvičit a zdokonalovat provedení přednesových skladeb, pokud by tyto skladby neměly nikdy zaznít na veřejnosti.

4.3 Metody pedagogické činnosti

4.3.1 Nácvik intonace

Ve svém intonačním výcviku čerpal Stanislav Vrbík především z vlastních zkušeností, které získal od profesora J. Šoupala jako student Vyškovského gymnázia.

V úvodu svého postupu v intonačním výcviku seznamuje žáky se základní hudební abecedou, tzn. s názvy not, se znaky houslového a basového klíče, s umístěním not v notové osnově, s jejich hodnotami. Rovněž se dotýká problematiky lidského hlasu, upozorňuje na jejich charakter a rozsah.

Pokračuje výcvikem v upevnění hudební představivosti výchozí tóniny. K tomuto účelu používá známých národních písní, jejichž melodické linky jsou zpívány bez textu, na slabiku "ma".

Příklady písní:

Ovčáci, čtveráci - k vybavení základního durového trojzvuku, tedy pomůcka pro 1. 3. a 5. st. durové stupnice.

Kočka leze dírou - slouží k představě prvních pěti tónů durové stupnice a k upevnění orientace ve výchozí tónině.

Už mou milou do kostela vedou - píseň napomáhá utvoření představy volného nástupu 3. stupně

Vyletěla holubička ze skály - melodie užívá všech stupňů durové stupnice

Hej, pod Kriváňom - k vybavení nástupu 8. stupně.

Dále Stanislav Vrbík ve své intonační metodě přechází k nácviku sborového unisona a k průpravě jednoduchého dvojhlasu ve skutečném protipohybu.

Po zvládnutí těchto cvičení následuje fixace dvojhlasu kánonickými písněmi, například: Jdou kravičky jdou, jedna za druhou. K nácviku trojhlasu používá kánonu Bejvávalo dobře.

Nakonec se autor vrací k intonaci durových stupnic. Seznamuje žáky se základními hudebními koncovkami -is, -es a s principem odvozování dalších not z jejich základní podoby. I když Vrbíkovou doménou byla hra na varhany a improvizace vychází jeho intonační metoda z vlastní praxe a ve své podstatě postačí každému zájemci k vytvoření základních intonačních návyků.

4.3.2 Hra na varhany

Varhany považuje spousta hudebníků za královský nástroj. Je to dáno nejen jedinečnými možnostmi tohoto nástroje napodobovat a nahrazovat zvuky jiných instrumentů, ale rovněž náročností ovládání hry na varhany, což klade obrovské nároky na interpreta jak z hlediska přiměřeného přístupu ke konkrétnímu dílu, tak především na koordinaci pohybů rukou a nohou při hře.

Z této skutečnosti vychází i Stanislav Vrbík při promýšlení metodického postupu ve výuce hry na varhany. Zájemce o varhanní výcvik staví před základní požadavek průměrného zvládnutí hry na klavír, při níž se žáci již seznámili se základní hudební abecedou. Za základní předpoklady hudby, která má znít pro radost varhaníka i pro potěchu vnímavých posluchačů, považuje Vrbík jasné rozeznání struktury motivu a jeho zpracování vhodným rejstříkováním při bezpečném technickém zvládnutí notového písma. Varhaník zrakem čte noty, mozkem převádí technicky rukama na manuály a nohama na pedály.

Vrbík věnuje pozornost rovněž důkladnému seznámení žáků s královským nástrojem. Upozorňuje na všechny možnosti, které varhany poskytují. Charakterizuje stavbu nástroje, druhy píšťal a jejich tónová zabarvení. Snad k nejobtížnějším prvkům hry na varhany patří dokonalost v technice pedálové hry, kterou ve svých pojednáních Vrbík rovněž popisuje.

ABC hry na varhany obsahuje kromě metodických pokynů a teorie i varhanní etudy, které jsou seřazeny podle náročnosti. V závěru se objevují 4 koncertní skladby střední náročnosti.

4.3.3 Improvizace

Improvizací označuje Vrbík jako bezprostřední tvůrčí činnost, jejímž cílem je proniknout do podstaty námětu. K tomu je nutná určitá míra předpokladů, k nimž patří znalost nauky o harmonii, technika práce s motivem, znalost hudebních forem. Rovněž vrozená fantazie napomáhá rozvoji námětu. Každý interpret musí mít schopnost realizovat námět v plné šíři a rozvádět jeho vývojový proces. Všechny tyto dovednosti by však nebyly nic platné bez dokonalé a pohotové techniky hry. Při všech improvizačních pokusech je třeba vycházet z tajemství varhan a respektovat akustické prostředí. St. Vrbík rozebírá podstatu improvizačního umění ve svém pojednání "Návod k varhanní improvizaci"/2. Teoretické poznatky dokládá i praktickými příklady.

5. STANISLAV VRBÍK - SPISOVATEL

5.1 Literární a publicistická činnost

Podle tvořivého i reprodukčního umění hudebního, věnoval Stanislav Vrbík velkou pozornost literatuře, především poezii a literární historii. Odbornou kritikou byl zařazen do skupiny spiritualistů. Všechna svá beletristická díla napsal pod pseudonymem Jindřich Maria Slavík, vlastivědné práce publikoval pod jménem A.V. Hron v olomouckém deníku "Pozor". Svými referáty přispíval i do dalších časopisů, např. Moravsko - slezský deník, Moravský večerník, Středisko, Archa a Jitro.

Stanislav Vrbík působil v letech 1930-1937 jako externí kulturní redaktor deníku Našinec. Od roku 1938 vedl ve funkci hlavního redaktora kulturní revui "Archa" až do jejího vnuceného úředního zastavení v květnu r. 1941. Rovněž se uplatnil jako redaktor almanachů: Na rozhraní, Pozdravení Františku Střížovskému, Poselství, Velmistr řádu otce Guttenberga a Pět medailónků. Věnoval se také typografii a výsledkem tohoto zájmu bylo několik typografických úprav děl vydaných nakladatelstvím Č. Berana, Družiny literární a umělecké a Společenských podniků v Přerově.

5.2 Přehled literárních prací St. Vrbíka

- časopisy:

a) hudební náměty, referáty, posudky:

Čs. varhaník, Cyril, Archa, Našinec

b) beletrie, posudky, komentáře:

Archa, našinec, Právo, Nový národ pod pseudonymem Jindřich Maria Slavík

- beletrie:

a) vydané tiskem:

Pohádka - milostné básně-Olomouc 1930 Zrození lásky - básně v próze, N. Jičín - rok 1930 Ve stínu katedrály - próza Olomouc 1931 Hra světel a stínů - povídky, Olomouc 1931 Touhy duší - básně a próza Olomouc 1931 Útočiště - próza , Olomouc 1931 Legenda o neznámém světci - Olomouc 1931 Poutník touhy - próza Olomouc 1931 Tři hry - Olomouc 1934 Gotické sny - próza, Olomouc 1934 Akordy života - povídky, 1. vydání Brno, 2. vydání Olomouc, obě 1935 Nad propastí - verše, Olomouc Olomouc 1937 Kajícnice - román, Přerov 1937 Melodie soumraku - verše, Prostějov 1938 Stříbrný most - povídky,Olomouc1939 Hlasy z temnot - verše, Přerov 1940

b) v rukopise:

Kouzelné království-román 1937 - 1942 Písně hvězdných nocí - verše 1943 - 1945 Setkání - povídky, 1945 - 1946 (pod pseudonymem Jindřich Maria Slavík).

- vlastivědné práce :

Staré pověsti moravské - pod pseudonymem A.V. Hron

- bibliografie některých článků v redakci St. Vrbíka:

Lidové listy r. 32, 1943

- Hudba v katolických chrámech

- Kompozice mše z nového hlediska

- Jak naslouchat moderní hudbě Archa r. 31.- 1947, s. 47 - 48: Scénická hudba, Čs. varhaník r.10. - 1947, s.87-88: Varhany v dnešní době, s.106-108: Sen-práce-dílo, s. 132-134 : Moderní duchovní hudba, Čs. varhaník r. 11 - 1948, s. 52-54: Výchova k církevní hudbě.

5.3 Rozbor několika literárních ukázek

Vrbíkovo literární nadání je patrno z jeho příspěvků do různých časopisů, z beletristických a vlastivědných prací. Hudební vzdělání se však promítá jak do odborných referátů, které uveřejňuje v hudebních časopisech, tak i do beletrie. Své konstatování doložím zvolenými ukázkami.

Ukázka č.1) - citace odborného článku Varhany v dnešní době:

Již od pradávna jsou varhany nazývány královským nástrojem. Skutečně tento název je pro ně přiléhavý, neboť svým zvukem především slouží k větší slávě Boží. Jejich hlasový rozsah je největší ze všech hudebních instrumentů. Pod rukama zručného varhaníka mohou se rozeznít těmi nejpestřejšími barvami plně obsazeného symfonického orchestru. Vrcholný tvůrčí odkaz J.S.Bacha, nekorunovaného krále hry varhanní, zůstane vždy základem i cílem instruktivní a koncertní literatury pro varhany a úhelním kamenem kontrapunktické práce, nejvyspělejším výrazem kompoziční techniky všech skladatelů.

Stavitele varhan možno řadit do skupiny umělců výtvarníků, neboť oni stejně jako malíři, sochaři a stavitelé na základě bezpečně ovládané techniky svého oboru dosahují promyšleným postupem a zvláště pak posvěcenými snahami tvůrčími - nadzemských zvuků píšťal varhanního nástroje. Každá doba přináší ve zvuku varhan nejen na fasádě, nýbrž i v dispozici stejně jako stavitelství, svůj sloh, styl. Zvukovým ideálem varhan se stala po řadě vývojových let, která stále nejsou a jistě nebudou ukončena, barokní dispozice. Nutno však připustit, že provedení moderních skladeb lépe poslouží zvukově bohatá dispozice moderní, i když v koncertních podáních tendence častého střídání pestrých barev zvukových pomalu mizí a ujímá se systém vnitřní výstavby umělecké produkce na základě širokých ploch s dynamickou gradací a záměrnou prací agogickou.

Na výchovu varhaníků jsou proto kladeny stále větší požadavky. Nebudeme mít a nechceme všude koncertní varhaníky, nýbrž potřebujeme názorově vyspělé, hluboce věřící hudebníky, kteří zvukem varhan budou promlouvat, zpívat a oslavovat Boha v duchu a výrazem současné doby jako kněz - kazatel, vedoucí duše bezpečnými cestami do blaženosti nebes. K dosažení těchto dílčích cílů varhaníci budou potřebovat stále naléhavěji bezvadných a dokonalejších nástrojů. Rozhodně pro vznešené myšlenky a jejich tlumočení nestačí zvuk varhanního nástroje rozladěného nebo varhany se střízlivou dispozicí, omezenou na základní rejstříky jednoho manuálu a snad zkráceného pedálu, i když třeba takový nástroj vévodí jen skromnému kostelíčku.

Bylo by žádoucí, aby také v našich zemích, o jejichž blahobytu nebo chudobě se nedá všeobecně mluvit, byly stavěny nové varhany nejméně dvoumanuálové s druhým manuálem v žaluziích. Větší chrámy a farnosti obvyklým sbírkovým systémem šetření nebo dary zámožných jednotlivců jistě si pořídí nástroje dokonalejší, s větší dispozicí, případně třímanuálové, jež současná hudební tvorba pro varhany předepisuje v důsledku obvyklých jevů stavitelské produkce varhanní v zemích západních a severských. Netřeba zdůrazňovat, co znamená dobrý nástroj, ovládaný talentovaným duchem a vyspělou technikou varhaníka. I prostý, hudebně nevzdělaný věřící pozná mistrovský chvalozpěv varhan nebo diletantské probírání kláves . . ./3

Ukázka č. 2): Básnická sbírka "Hlasy z temnot" vyšla pod pseudonymem Jindřich Maria Slavík v Přerově v roce 1940.

Verše jsou jasným dokladem vyjádřením kritiky, která zařadila Stanislava Vrbíka v jeho literárním zaměřením do skupiny spiritualistů. Spiritualismus je označován jako idealistický filosofický názor, který uznává duchovní základ lidské bytosti a všeho světa. Toto pojetí úzce souvisí s náboženstvím. /4

Autor byl při psaní díla inspirován událostmi blížící se války, neboť verše jsou datovány roku 1938. Líčí zde obrazy hrůzy, nesmyslného ničení a bourání všeho, co si lidé těžce vybudovali. Válka s příznaky smrti vytváří dusivé napětí, v němž však podle autorova zaměření vítězí víra v dobro a naděje na lepší budoucnost.

Z hlediska formální výstavby je dílo členěno na tři části s názvy "Melodie soumraku", "Siluety noci", "Jitřní zvony". V některých básních užívá St. Vrbík pravidelného členění veršů a vytváří rýmovou shodu. Vedle těchto básní se však setkáváme s básněmi psanými nepravidelným veršem, v nichž není záměrem dosáhnout rýmové shody.

Ve sbírce je patrné Vrbíkovo zaujetí pro spojení poesie s hudbou. Tato skutečnost je doložena v názvech básní: Bachovo preludium, Chopinovo nokturno, Bethoven. Některé básně jsou psány i písňovou formou, která využívá pravidelného opakování refrénu po každé strofě.

Báseň "Misserere" je úvodní básní druhého oddílu sbírky "Siluety noci". Tematicky se autor zaměřil na vyjádření duševního strádání, které přinesly okolnosti roku 1938. Veškeré vymoženosti, kterých lidé dosáhli po ukončení první světové války, se nyní rozplývají v přízraku další světové války. Jediná víra zůstala, víra v dobro.

MISERERE

Nad hřbitovem větry vanou

chorál mrtvých temně zní . . .

Děsí světla očí. - Stranou

hoří svíce poslední -

S větví thuje slzy kanou,

zaschnou, až se rozední.

Zakleta v studený kámen

záře roků minulých -

Žití dýchá tklivým amen

s modrých rtů, z nichž šlehal smích.

- Dým se zvedá v mocný plamen,

nad rovem pláč marný ztich!

Žalné largo nocí temnou

z varhan zvuků poklesá -

Duchové až rakev zvednou

země zvolá v nebesa!

V modlitbě se spojte se mnou,

Bůh nám v duších zaplesá!

Z hlediska formálního členění a tématické výstavby je zajímavá báseň "Návrat". Začíná veršem, v němž pocítíme smutek a zoufalství. Následují jednotlivé strofy, jejichž obsahem jsou krátká přirovnání. Po každé sloce se znovu opakuje první verš jako refrén. Jeho znění je v závěru změněno tak, že smutek a zoufalství střídá víra v dobro a naději.

NÁVRAT

V plamenech pochodní zmučená tvář -

Hlasy zvonů dlouze znějí,

nohy těžce došlépějí

se kladou - : - a zradou

duše krutě zasažená

žalem lká a tiše sténá . . .

V plamenech pochodní zmučená tvář -

Oči - jámy krve vřelé,

srdce - rubín lásky v těle

člověka - : - přetéká

záře nebes v světla nová,

maří kouzla Satanova.

V plamenech pochodní zmučená tvář -

Po půlnoci slzné rosy

démantů když kanou, prosí a lkají -

- tu v kraji hora klesá do údolí . . .

Tíseň prchla -. Srdce bolí?

V úsměvech červánků radostná tvář.

Ukázka č. 3):

V povídce "Starý řídící" autor vypráví o malém Tomášovi, který pravidelnou návštěvou bohoslužeb v sobě vypěstoval lásku a nadšení pro varhaní hudbu. Jednou před obřadem nepozorovaně vnikl na kůr a schoval se. Tím sice porušil zákaz vstupu, ale byl dosud nejblíž zdroji těch kouzelných zvuků.

Panu řídícímu však jeho návštěva neušla. Nejdříve se rozzlobil, ale když zjistil, s jakým zájmem sleduje Tomáš jeho počínání u varhan, odpustil mu a pozval ho k další návštěvě. Tak vzniklo upřímné přátelství mezi panem řídícím a Tomášem, které se obohatilo vztahem pedagoga a žáka. Tomáš byl mimořádně nadaný a brzy porozumněl, díky panu řídícímu, všem zákonitostem hudby.

Ukázka je vybrány z knížky, která je tvořena souborem povídek s hudební tematikou, což napovídá i název "Akordy života". Dílo vyšlo v roce 1935 v nakladatelství Otakara Pokoje v Brně pod pseudonymem Jindřich Maria Slavík. Obsah tvoří sedm povídek. Kniha je tematicky zarámována krajními povídkami, v nichž se autor věnuje osudu stejných hrdinů.

Rovněž v tomto souboru je patrné Vrbíkovo náboženské přesvědčení. To však neujímá nic z jeho krásného líčení prostředí, v němž dokazuje, jak lze sladit hudební výrazové prostředky s krásou slova.

6. Z VYBRANÉ KORESPONDENCE

6.1 Živá korespondence mezi St.Vrbíkem a jeho přáteli

Olomouc, 14.6.1948

Vážený pane profesore,

na doporučení ředitele Pivoňky osměluji se požádat Vás o laskavost, která snad nebude Vám dělat zvláštních obtíží. Prosil bych o odborný posudek cyklu svých skladeb pro varhany, jimž jsem dal název "Meditace". Vznikly z praxe jako skladby instruktivní. Sledují však také účel praktický, mohu-li říci koncertní. Chtěl bych však i přispět především mladým varhaníkům, poněvadž naše varhanní literatura starší je z většiny rozebrána a studium snaživých jednotlivců je ztěžováno opisováním, novějších skladeb je poskrovnu . . ./5

Stanislav Vrbík

Olomouc, 6.6.1977

Vážený pane kolego a příteli!

Ani se mi nechce uvěřit, že je to už tak dlouho, co jsme se spolu poprvé uviděli a poznali. Vy - osmiletý hošík, já - dvacetiletý mladík. Bylo to v Koryřanech, kdy jsem byl Vašimi váženými rodiči pozván do první hodiny, abych Vás učil na housle. Bylo to v roce 1915 a dnes máme rok 1977 - tedy úctyhodná doba 62 roků časové mezery. Náhoda a osud nás však během té doby chtěl mermomocí dostati dohromady a rozhodl posaditi nás dva na stejné pracoviště v olomoucké katedrále - Vás k hracímu stolu královského nástroje a mne k dirigentskému pultu, kde jsme si pak bok po boku vysluhovali každý své charakteristické umělecké vlastnosti.

Od té chvíle roku 1931 život šel dál, roků nám oběma přibývalo a až po 44 letech v roce 1975 jsem Vás na dómském kůru - u příležitosti své osmdesátky - opustil a předal Vám dómský kůr k dalšímu samostatnému vedení.

Mám upřímné přání, aby Vaše návazná činnost na dómském kůru pro Vás byla nejen úspěšná, ale i radostná. Zejména u příležitosti Vašeho životního jubilea sedmdesátky, přeji Vám ze srdce pevné zdraví a další úspěchy ve Vaší hudebně umělecké práci. /6

S přátelským pozdravem Váš G. Pivoňka s chotí

V Praze, dne 9. listopadu 1985

Vážený a milý pane kolego!

Děkuji Vám srdečně za milý dopis i za výstřižek z novin. S radostí jsem zahrál na Vaše krásné varhany a jsem rád, že jsem mohl snad způsobit Vám i ostatním v Olomouci trochu radosti. Litoval jsem, že z časových důvodů bylo nutné jít hned po skončení nokturna na rychlík, který jsme stihli, ale domů jsme se dostali stejně až v 23,30 h., takže jsme se tentokrát málo užili.

Jsem rád, že se Vám líbí i moje učebnice, která má za úkol doplnit interpretační snahy žáků i o naučení se improvizačnímu řemeslu. To je to jediné, co je možné žáky naučiti. Jinak se projevuje každý jako osobnost, což se i při nahrávání projevilo. Improvizační výkony se nedají vycizelovávat, a tak mají býti gramofonové ukázky důkazem, že do určité míry se každý, kdo projde výukou, může naučiti improvizovat . . .

Ještě jsem Vám dlužen dáti odpověď na několik otázek:

I. V sekvenci je dovoleno ve všech stylových obdobích zdvojovati citlivý tón. Sekvence stoupající má za úkol procvičit vedlejší kvintakordy, což tímto způsobem přiblíží zejména Beethovena, který si podobně velmi často počíná a zdvojuje v sekvencích citlivý tón.

II. Myslím, že člověk, který žije správně, nemůže jinak myslet v kostele nebo mimo kostel, a proto uvádím i různé melodie "světské", které ryzí univerzální myšlení jen podtrhlo . . . .

Stále vzpomínám na Vás a vše krásné v Olomouci a těším se na opětné shledání s Vámi.

Velmi mne budou zajímati zase Vaše kompozice a názory./7

Srdečně a uctivě zdraví Váš Jaroslav Vodrážka

V Mošnově, 12. srpna 1984

Vážený mistře!

Srdečně Vás zdravím, moc děkuji za Váš dopis. Tak rozsáhlé rozepsání jsem opravdu neočekával, uvážím-li Vaši pracovní vytíženost.

Nečekal bych také, že Vás vlastně znám "osobně", nejen z tisku. Moje maminka mi totiž častokrát vyprávěla o Vašem bratrovi z Vejprt. Ona je také lékárnicí (můj bratr se nedávno také stal novopečeným lékárníkem). Při vyslovení Vašeho jména mne tu tedy napadlo spojení se jménem vejprtského pana lékárníka. Tomu říkám krásná náhoda!

Prožil jste nesmírně zajímavý život - píšete také o činnosti literární - napsal jste něco z oblasti hudebně teoretické nebo to byly Vaše myšlenky, či fejetony?

Škoda, že jste nezavítal na LŠU - pak byste určitě napsal pojednání o improvizaci pro děti školního věku. Já sám jsem podobné školení v mládí nezažil. Vím jak je obtížné najednou hrát z "prázdného notového pultu", z hlavy . . .

Mám radost, že jste se uvolil napsat pojednání o Vašich pedagogických zkušenostech. Dnes Vám málokdo řekne upřímně o svých vyučovacích metodách, názorech na stylové pojetí a pod. Nevěřil byste, ale mezi pedagogy na hudebních školách je často řevnivost, pocit konkurence a každý si přeje, aby obeslal co nejvíce žáků na soutěž - totéž však nepřeje často svému kolegovi. Proto nemá zájem o předání svých zkušeností. Osobně se mi ještě taková věc nestala, neboť pro mé mládí mne nikdo nepovažuje za "konkurenta". Václav Holzknecht napsal v jednom ze svých fejetonů, že by měli učitelé také veřejně hrát. Je tomu tak málokdy, svoji hudebně pedagogickou činnost vlastně řídí u Catedra . . .

A sám hraji na nástroj, jehož metodika u nás nemá tradici. U profesora Jarmala studuji klasickou kytaru, specializuji se na loutnovou hudbu, s kvartetem hrajeme především barokní díla. Myslím, že pro popularizaci tak mohu udělat víc (popularizaci nástroje i hudby), než kdybych o hudbě svým žákům jen povídal.

Proto se pídím po každém poznatku z této oblasti, proto jsem si dovolil Vás svojí prosbou obtěžovat . . . /8

S pozdravem Pavel Kloub

6.2 Vzpomínková vyznání

Marie Vrbíková - manželka:

Na plese lidové strany v roce 1933 jsem se seznámila s mladým varhaníkem dómského kůru v Olomouci, Stanislavem Vrbíkem. V roce 1936 jsme v téže katedrále měli svatbu. Můj manžel Stanislav byl varhaníkem a kromě toho ovládal hru na několik dalších nástrojů.

V roce 1937 se nám narodila dcera Helenka, která byla naší velkou radostí. Jako varhaník měl manžel malý plat, a proto přijal ještě zaměstnání jako prokurista v přerovské tiskárně, kterou tehdy vedl. P. Chylek. Když dcera Helenka dosáhla školního věku, vyučoval ji manžel hře na klavír i na varhany. Helenka měla k hudbě talent po otci, takže v pozdějších letech mohla otce zastupovat na ranní mši a odpoledním požehnání hrou na varhany. Umožnila tím manželovi dodržení pracovní doby v tiskárně. Navštěvovali jsme často divadlo a koncerty Moravské filharmonie, kde manžel jako kritik psával referáty. Byl rovněž autorem několika románů, které napsal pod pseudonymem J.M.Slavík. Později zanechal psaní a věnoval se výhradně kompozici hudby.

Po celou dobu manželství, které trvalo 50 let, jsme žili v domě na Václavském náměstí, který patřil dómské kapitule. Nejdříve s námi bývali manželovy rodiče - otec byl lékárníkem a majitelem lékárny u Národního domu v Olomouci. Později se odstěhovali do Panenského Týnce v Čechách. Stanislav byl vášnivým vyznavačem hudby a krásného slova a celý jeho zájem se soustřeďoval na komponování a vyučování. Vyučoval v Olomouci v PKO asi 10 let klavír, housle a hru na varhany, v Lipníku n/Bečvou a v Přerově v baletním souboru za vedení učitelky Matějkové. Pro tento soubor komponoval i hudbu baletní.

V padesátých letech se stal inspicientem opery olomouckého divadla Oldřicha Stibora. Kromě toho vyučoval i hře na varhany na Dómě. Manžel byl velmi společensky založený a stýkal se s mnoha olomouckými a pražskými umělci. Večer k nám chodívali herci na besedy a zůstávali v družné zábavě a živých diskuzích dlouho do noci. Ráno manžel brzy vstával, aby mohl hrát na mši. Byl prostě nezmar. I když měl hlavu i mysl plnou nápadů k novým kompozicím nebo románům, nad kterými vysedával třeba i po celé noci, byl v jádru člověk veselý, příjemný a milý jak v rodině, tak k přátelům, protože měl život i lidi rád.

Pocítil značné zadostiučinění, když byl před 10 lety jmenován ředitelem dómského kůru. I v posledních letech svého života byl aktivně činný. Až do své osmdesátky pořádal se svými žáky v katedrále nedělní Nocturna ze svých i cizích skladeb.

Když manžel slavil 80. narozeniny, sešlo se u nás mnoho gratulantů, zejména ze souboru z Kyselovic u Přerova s dirigentem p. Antonínem Hudečkem. V tomto souboru také Stanislav působil. Nejdříve mu zazpívali v kostele, pak s ním v radosti pobesedovali a připíjeli na zdraví.

Poslední týdny po osmdesátce už špatně chodil a nemohl dobře hrát. Když jsem ho šla dne 2. září 1987 vzbudit k ranní mši, byl už mrtev, odešel tiše ve spánku.

Anna Matějková - učitelka LŠU v Přerově:

Vzpomínka na p. Vrbíka je stále živá a milá. Poznala jsem ho, když jsem nastoupila jako členka baletu do divadla v Olomouci. Působil zde jako korepetitor baletu. Velmi dobře improvizoval při baletním treningu a nám se při jeho hře dobře cvičilo. Když jsem se provdala a měla rodinu, odešla jsem z Olomouce. Až po více než 20 letech, kdy jsem svoji taneční dráhu ukončila a začala jsem učit, obnovila se naše spolupráce na víc než 10 let.

Prostřednictvím tehdejšího ředitele LŠU Vyškov jsem požádala pana Vrbíka o spolupráci. Nabídku přijal, a tak jsme začali nacvičovat krátké taneční celky různých autorů na LŠU Vyškov. Časem nás spolupráce přivedla k nápadu vytvářet dětské balety. Náměty a hudbu komponoval p.Vrbík a já jsem dotvářela choreografii a návrhy kostýmů. To už jsme však působili na LŠU v Přerově. Po výtvarné a jevištní práci se k nám připojila paní učitelka Caletková. Tato práce nás stmelovala i s dětmi. Učily se poznávat nejen ladné pohyby, ale i umění taneční, hudební a výtvarné. Každý rok se těšily, co nového se bude studovat. Pan Vrbík jako kolega byl opravdu kolegiální, obětavý, tolerantní a galantní. Dalo se s ním povídat o všem možném, a řešili-li jsme různé problémy - z jeho strany vždy s velkým zaujetím. Za ta léta spolupráce nedošlo mezi námi k nedorozumění. Svoje díla měl vždy pečlivě připravena a mnoho času mimo výuky jsme věnovali k přípravě nácviku. Jeho velikou vášní bylo kouření a v tom jsem ho musela velmi omezovat. Při výuce se nemohlo kouřit, a to plně respektoval.

Nevzpomínám na p. Vrbíka jako na kolegu, ale na přítele, který mi mnohdy poradil i v soukromém životě a citlivě mi pomáhal překonat bolestnou ztrátu mého manžela.

Byl to opravdu dobrý člověk. Čest jeho památce.

Anna Matějková.

Martin Látal. Vrbíkův žák v oboru varhan:

Za jménem Stanislav Vrbík se skrývá osobnost spisovatele, básníka, pedagoga a především hudebního skladatele a celým srdcem varhaníka.

Sám jsem jej poznal v lednu r. 1983 a zavedla mně k němu touha poznat královský nástroj-varhany na Dómě Sv.Václava. Již z prvních hodin setkání s tímto člověkem jsem si odnesl poznatek, že ač je již jeho nevelká postava poznamenána délkou života, jeho duch je veskrze mladý, temperamentní, vnímavý a plodný.

To se projevovalo zvláště jeho touhou po vědění. Byl nesmírně sečtělý a pozorný ke všemu, co se kolem dálo. Neustále studoval a hlavně komponoval. V poslední době se věnoval výhradně tvorbě pro varhany. Sám jsem některé skladby později poznal a hrával.

Z mé touhy poznat královský nástroj vznikla nakonec pravidelná docházka k p. Vrbíkovi, k němuž jsem každý týden chodil na hodinu a v ostatních volných chvílích cvičit. Prvopočátky jsem trávil v kapličce sv. Anny vedle chrámu a pilně jsem cvičil hlavně souhru rukou s nohami. Později jsem i cvičné hry absolvoval na velké varhany dómské, což mělo velký význam pro mé chápání rejstříků, barev, zvuků a způsobů rejstříkování.

Stanislav Vrbík byl ke mně velmi trpělivý a uměl skvěle vysvětlovat, co ode mne žádá. Učil mně hrát všechno dohromady a pomalu, abych se do toho dostal celým tělem. Mně tento způsob výuky vyhovoval, poněvadž již od počátku jsou takto v kontaktu s nástrojem obě ruce a nohy a samozřejmě pozornost interpreta.

Praktické návyky doplňoval zajímavostmi z oboru varhanictví, čímž podchytil můj zájem i jiným než hudebním směrem. Sám jsem zaměřen technicky, takže tyto otázky kolem spojování manuálů a píšťal, způsobu přívodu vzduchu a hrací stroje vůbec mne velmi zajímaly.

Jak jsem později zjistil, byl jsem 49-tým žákem p.Vrbíka ve hře na varhany. Jeho pedagogická činnost je opravdu rozsáhlá a jistě si mnoho žáků, které vyučoval i hře na klavír při PK, na něj často vzpomene.

Měl osobitý styl a dokázal žáka zaujmout. Skvělé je např. jeho "ABC pro varhany", které v úvodu obsahuje základní nejnutnější vědomosti o způsobu hry na varhany, dále 10 lekcí, v nichž postupuje žák od nejjednoduššího ke složitějšímu a závěr tvoří 4 přednesové skladbičky.

Je pochopitelné, že od žáka, který má zájem o hru na varhany, se očekává předchozí průprava klavírní. Co jsem si na svém učiteli nejvíce cenil, byla jistá volnost při výběru skladeb v pozdějším výukovém období. Sám jsem si mohl vybrat skladby, převážně J.S.Bacha, a ty jsem se s jeho pomocí naučil. Skvělou motivací také byla možnost veřejného vystoupení na dómských varhanách při nedělním varhanním nokturnu. Každý rok jsem na jednom z nich účinkoval.

Co říci závěrem o tomto zajímavém člověku? Dal mi do života výbornou průpravu v hudební oblasti a v oblasti poznání lidské podstaty. Obohatil můj život o zážitky, které může člověk získat pouze aktivní hrou v kostele při výborné akustice a na dobrý nástroj. Hudba svými prostředky dokáže dát něco, pro co asi neexistuje definice.

Jsem Stanislavu Vrbíkovi za mnohé vděčný. Není dne, kdy bych si na něj nevzpomněl.

S úctou na něj vzpomíná Martin Látal

7. PŘEHLED HUDEBNÍCH DĚL

7.1 Skladby světské - komorní

a) Klavír:

Serenáda amorosa (1926) Idyla (1926) Letní noc (1927) Fantazie in C-moll (1928) Betlém (1933, vydáno 1936) Marcia funebre-smuteční pochod (1933) Pochod Merkura (1933) V létě na vesnici-cyklus (1934) Brněnský drak - cyklus (1935) Skizzy č. 1, č. 2 (1937) Skizzy č. 3, 4, 5 (1944) Skizzy č. 6, 7 (1945) Tančící loutka (1947) Romance (1948) Tarantella (1948) Miniatury č. 1 (1948) Fantastické divertimento (1950) Miniatury č. 2 (1951) Slunečný den - skizzy (1953) Píseň beze slov (1957) Kouzelné jitro (1957) Májový večer (1958) S veselou myslí (1958) Klid před spánkem (1958) Kruhy na vodě (1958ú V podzimním dešti (1958) Na rozhraní (1958) Monogramy - skizza in a-moll (1959) Tábor odvahy a radosti (1961) Chlapci z hor-pro 4 ruce (1965) Úsměvy v dešti (1967) Rytmus plamene-taneční skladba (1971) Rudý hyacint-taneční skladba (1971) Španělský tanec-taneční skladba (1971) Zlatovláska-suita, op.101 (1972) Pod Aalpami-taneční skladba (1972) Petříčkova ukolébavka (1973) Kouzlo plamene (1975) Stříbrná studánka-cyklus (1982) Jitřní procitnutí-intermezzo (1984) Jarní vánek (1986)

b) Ostatní komorní díla:

Ukolébavka - pro housle (1935) Fanfáry (1938) Jazz - suite (1939) Hlasy domova (1940) Lustiger-Gesang - pro jazzový kvartet (1940) Modrý krystal (1941) Swing - fox (1941) Dumka (1942) Za horama svítá (1942) Arjaa (1942) Znělka Čechy-Morava (1942) Ozvěny jara (1944) Scherzino (1944) Hradní fanfáry (1947) Miniatura (1949) Melancholie-pro housle a violoncello 1949 Fanfáry (1949) Valašský motiv (1950) Španělský tanec (1950) V očekávání (1954) Šťastné setkání (1954) Canzonetta-pro violoncello a varhany 1954 Fanfáry (1955) Pastorale-pro flétnu a varhany (1956) Skizza (1957) Junajkoroj-Mladá srdce-pochod (1957) Árie-pro lesní roh a varhany (1958) Burleska-pro housle a klavír (1958) Svítání-Ex oriente Lux-pro flétnu, lesní roh a varhany (1958) Ozvěny z hor (1962) Flora 1965-znělka (1965) Haná-znělka (1965) Znělka 1967 (1967) Hvězdný sen (1969) Koncert G-dur pro varhany, vokální kvartet, instrumentální soubor a pozitiv, op. 99 (1971) Vánoční fanfáry (1971) Mládí vpřed-suita pro harmonikový soubor (1973) Díkůvzdání-fanfáry (1973) Jubilejní fanfáry 1975 (1975) Groteska - pro dechový kvintet (1981) Zlaté posvícení (1981) Cesta - pro violoncello a varhany, op. 129 (1983).

c) sólový zpěv a klavír:

Odešel můj milý (1928) Dolú, dolinečků (1928) Letíte roky (1930) Dívenka kouzelná (1931) Tichý rok-cyklus (1942-1944) Země požehnaná (1946) Zklamané touhy - cyklus (1946) Funus bláznů (1947) Písně samoty-cyklus (1947) Svět patří nám (1949) Píseň o hvězdě (1949) Krásný den (1949) Holubinko sněžná (1949) Ta strážná brána (1952) První sníh - písně pro děti (1953) Kos - písně pro děti (1953) Sousedi - písně pro děti (1953) Pojď děvčátko do kola (1953) Dumka z Dukly (1953) Jetelka (1953) Jarní (1953) Vojenská košulka (1954) Jarní píseň (1954) Ukolébavka (1954) Svítání (1954) Do pohraničí (1955) Večerní zvon - úprava (1955) Na Slovensko (1955) Dodácká (1955) Jdeme všichni za písničkou mládí (1956) Provází mně písnička (1956) Chtěl bych být u tebe (1956) Na cestu mladým talentům (1956) Tatínkova uspávanka (1956) Kouzlo krásy (1956) Talisman (1957) Smutná píseň (1957) . . . estas mi esperantisto (1957) Japonská ukolébavka (1957) Canto de la porco (1957) Zářivá paleta (1957) Nová Ostrava (1955) Ostravo má drahá (1959) Pohádka o vodě (1959) Kdyby se čas zastavil (1959) Smutná trubka - chanson (1960) Květy úsměvů - úpravy lidových písní (1963) Zmoudření ševce Fanfrnocha (1963) Zelená zelenému zlatu (1966) Pouť pro dva (1971) Vzpomínka (1978) Písně domova, op. 135 - cyklus (1985)

d) Orchestrální skladby:

Fantasia pastoralia (1927) Zlatá svoboda (1927) Slavnostní ouvertura (1933) Pochod Merkura (1933) Výš a výše do oblak (1935) Bouře - Satan (1936) Jen s úsměvem (1936) Suita pro smyčccové nástroje (1937) Capricio (1942) Triptych (1943) Úžas a okouzlení (1946) Trpaslík (1947) Romantické divertimento (1947) Tanec sedmi závojů, č. 1, 5 (1947) Sousedská - dřeváčkový tanec (1947) Orientální tanec (1947) Slovenský tanec - čardáš (1950) Vesele cestou do pole (1950) Sakury v měsíční noci (1950) Fantastické divertimento (1950) Troják (1954) Světelné fontány (1955) Veselý sobáš (1955) Trepak (1956) Návrat (1956) Taneční fantazie z Hané (1957) Předjaří (1958) Rozmar (1958) Bouře v Tatrách - Dukla (1958) K novým obzorům (1960) Start (1962) Boj a vítězství (1963) Obrazy , op. 119 (1979) Baletní suita, op. 120 (1979) Proměny mládí, op. 124 (1960)

7.2 Hudebně-dramatická díla

a) opera:

Mariánský sloup (1935)

b) mystéria:

Svatý kníže Václav (1929) Jedermann - Každý (1932) Hvězda z Lisieux (1932)

c) balety:

Čarovné housle (1948) Na krmaši (1950( Ej, lásko, lásko (1951) Z Ječmínkova kraje (1951) Oldřich a Božena (1959) Bětuška tanečnice - dětský balet (1956) Probuzení, op.105 - taneční scény (1972) Čaroděj, op. 108 (1973) Světlana, op. 110 (1974) Dobrodružství s panákem op.112 (1975) Kolotoč života, op. 113 (1976) Doba míru, op. 116 (1977) Jadran, op.118 (1978) Hra o srdce, op. 122 (1979) Tábor odvahy a radosti, op. 125 (1980)

d) operety:

Krásná čarodějka (1927) Ženská vojna (1928) Polibek štěstí (1933) Když srdce zahoří (1935) Fotbal vede (1936)

e) scénická hudba:

Smrt svatého Cyrila (1933) Mír (1945) Král Oidipus (1946) Gazdina roba (1946) Dvě Maričky (1946) Černoušek a opička (1946) Petr Bezruč (1947) Český zpěváček (1947) Janíček s voničkou (1948) Slovenské nebe (1948) Lucerna (1948) Svět patří nám (1949) Hadrián z Římsů (1949) Jan Roháč (1950) Svatba na Hané (1956) Hadřík (1964) Houbařův sen (1965)

f) melodramata:

Bratři (1933) Veronika v žaláři (1947) Hrabyň (1947)

7.3 Skladby světské-vokální sborová tvorba

a) dětský sbor:

Zdravice (1934) Přání (1937) Lesní studánka (1942) Hraj muziko (1943) Kominíček (1943) Medvídek (1943) Píseň večerní (1943) Jako vítěz (1955) Dětská zdravice (1955) Dožínková (1955) Rožnovské hodiny (1955) Tichá voda (1955) Červený šátečku (1955) Matka a jabloň (1955) U nás (1959) Dobrý den (1959) Bělkovické lomy (1959) Skákal pes (1962)

b) ženský sbor:

Soumrak (1940) Jitřní píseň (1941) Tři národní písně (1958) Odevzdání (1958)

c) mužský sbor:

Našim otcům (1932) Zdravice (1938) Touha (1942) Jitro (1947) Ad multos annos - zdravice (1978)

d) smíšený sbor:

Slavný den (1933) Zdravice hanáckých tiskařů (1951)

7.4 Skladby duchovní-vokální sborová tvorba

a) sólový zpěv :

Anděl Páně (1928) Květy nejkrásnější (1926) Ave Maria (1929) Z křišťálových dlaní (1930) Ó máti moje předrahá (1932) Sacerdotes Domini (1937) Zdráva buď (1944) Benedicam Dominum (1944) Svatební píseň (1945) Otčenáš (1946) Jesus, pastor bonus (1946) Blahopřání snoubencům (1946) Kyrie (1947) Modlitba za vlast (1947) U jeslí Ježíškových (1947) Prosba (1948) Ave Maria (1968) Dětská modlitba (1979) Do tvých svatých ran (1982) Ave Maria (1983)

b) sborový zpěv:

- ženský sbor:

Při sňatku (1929) Chvalte ústa (1940) Jako vítěz - hymnus (1943) Pange lingus (1943) Ježíšku milený (1945) Útěk p.Maria (1950) Svatý Václave (1950) Raduj se, nebes královno (1959) Zdrávas Maria (1980) Tajemství pokory, op. 136 (1986) Věčné světlo, op. 139 (1987)

- mužský sbor:

Při sňatku (1953) Credo, quod redemptor (1937) Blaze Tobě (1938) Sbohem, vy rodiče (1938) Haec dies (1938) Terra tremuit (1938) Lauda anima mea (1942) Jubilate Deo universa terra (1942) Benedicite gentes (1942) Ave Maria (1942) Angelus Domini (1943) Deus, Deus meus (1943) Otčenáš (1945)

- smíšený sbor:

Pangue lingua (1929) Píseň k blažení Anežce České (1933) Asperges me (1934) Regina coeli (1934) Již odpočívej v pokoji (1935) In comnem terram (1938) Pangue lingua (1942) Když slzy vinu smyly (1942) Odevzdání (1942) Smír (1942) Do města nebeského (1944) Populum humilem (1944) De profundis (1944) Chvalte ústa (1949) V půlnoční hodinu (1955) Hymnus ke cti sv. Václava (1968) Veritas Mea - moteto (1976) Justitiae Domini - moteto (1976) Laudate Dominum (1976) Coenfitebor tibi, Domine (1976) Hle, velekněz (1977) Pastýři spěchali (1979) Hle, přichází vládce a Pán (1979) Petr a Pavel (1980) Otčenáš (1980) Svatý Václav (1980) Pán skutečně vstal z mrtvých (1981) Svatý duchu, sestup k nám (1981) Te Deum, op. 126 (1981)

c) mše:

Česká mše I. (1929) Reguiem (1929) Česká mše II. (1934) Česká mše Vánoční (1937) Missa in honorem Sancti Joannis Bosco (1938) Missa Lux et origo (1939) Maria (1940) Mše ke cti blahoslavené Anežky České (1943) Missa choralis (1943) Česká mše slavnostní - krnovská (1947) Missa Veni Creator Spiritus (1948) Mysterium naděje a spásy, op. 96 (1969) Mše a-moll, op. 102 (1972) Česká mše svatopetrská, op. 114 (1977) Poselství oběti, op. 130 (1983) Vánoční kantáta, op. 131 (1983)

d) kantáty:

kantáta o sv. Václavu (1929) Soudný den (1950) Vládce nebes (1951) Moravská legenda (1952) Slezský betlém (1953) Vánoční zvony (1956) Betlémské pastorále (1957) Kantáta, op. 87 (1960) Kantáta pro sóla, smíšený sbor a varhany, op. 90 (1964) Kantáta pro sóla, smíšený sbor a klavír, op. 93 (1966) Kantáta Středovskému (1973) Víra-Naděje-Láska, op. 115 (1978) Stráž a oslava, op. 117 (1978) Kantáta o vlasti, op. 121 (1979) Nejsvětější srdce, op. 132 (1984) Slavnost Spasitele, op. 133 (1985) Předjaří, op. 138 (1986)

7.5 Skladby duchovní - varhany

Postludium Alleluja (1930) Meditace - cyklus (1930) Fantazie pro varhany (1934) Largo (1939) Modlitba za vlast (1940) Svatý Alexius (1941) B. Maria Virgo de Mercede (1941) Maestoso (1946) Allegro vivo (1948) Triptych (1950) Slavnostní preludium (1952) Pastýřská idylka (1965) Koncert D-dur pro varhany a orchestr, op. 94 (1969) Kontrasty (1969) Spirála - První člověk na Měsíci (1969) Suita di tre movimenti, op. 97 (1970) Elegie (1970) Contemplationes, op. 100 (1970) Jarní pastorale (1971) Koncert G-dur pro varhany a orchestr, op. 1O1, (1971) Koncert - fantazie g-moll (1972) Medailon na téma B - a - C - H (1972) Koncert C-dur pro varhany (1972) Invocationes Veni Creator Spiritus, op. 106 (1973) Dva monology, op. 109 (1974) Variace D.dur op. 111 (1974) Preludium C-dur (1983) Preludium G-dur (1983) Andante G-dur (1984) Allegro (1985) Andantino (1985) Hudba zvonů (1985) Epilog (1985) Toccata (1986) Suita chromatica, op. 137 (1986) Rondo (1986) Passacaglia, op. 140 (1987)

7.6 Skladby instruktivní

a) klavír:

Drobnosti pro klavír (1933) Ubíhající prsty (1940) Mladý svět (1966)

b) varhany:

Studie pro varhany G-dur, cyklus (1939) Studie pro varhany C-dur, cyklus (1940) Studie pro varhany Es-dur, cyklus (1941) Studie pro varhany G-dur, cyklus (1942) A - B - C pro varhany (1965 - 1971)

c) Jiné:

Etuda pro Es - alt saxofon (1939) Batteria - pro bicí nástroje, op.127 (1981)

8. Některé hlasy tisku o díle St.Vrbíka

Cit.: "Nakladatelství Otakara Pokoje v Brně vydalo od varhaníka olomouckého dómu St. Vrbíka dvě edice - pro alt nebo mezzosoprán mariánskou píseň: Květy nejkrásnější: na slova autorova a na text Frant. Střížkovského dvojzpěv pro soprán a alt: Při sňatku:, obě s doprovodem varhan.

Oba skladebné projevy jsou jak po stránce ušlechtilé harmonicky, tak i přiléhavé melodické linie případným výrazem, neobyčejně vhodným pro chrámové prostředí a budou jistě pro svoji zpěvnost a technickou průzračnost s oblibou vyhledávány.

Nakladatelství Pokoje zasluhuje plné pozornosti, že umožňuje mladým skladatelům vydání jejich děl v pečlivé a vzhledné úpravě. Upozorňujeme hlavně chrámové dirigenty na tyto dvě edice, jež vykonají jistě svého míněného a ušlechtilého poslání /10.

cit.: " . . . Scénickou hudbu komponoval dómský varhaník Stanislav Vrbík, mladý nadaný skladatel, který již několikráte na sebe upozornil drobnějšími církevními skladbami. Jsou to vlastně jen hudební skici, jichž úkolem je vzbuzení nálady a vyplnění časových intervalů.

Motivy Božího soudu, úzkosti, touhy, strachu, naděje a vykoupení, ač jen letmo naneseny, tvořily působivý rámec až snad na poněkud vleklou píseň při hodokvasu, neodpovídající bujnému veselí. Pokud se týče instrumentace, tedy byla volena úmyslně primitivně, aby bylo vzbuzeno zdání hudby středověké . . . " /11.

Cit.: " . . . Mladý adept skladatelského cechu Stanislav Vrbík, který dosud vydal na veřejnost několik menších skladbiček sborových a písňových, ujal se hudební stránky Hoffmannsthalova náboženského mysteria: Každý: a podal tak prvý pokus většího projevu instrumentální struktury. Vcelku možno říci, že překvapil svěží invencí i určitou parádností instrumentační techniky menšího orchestru, jehož zvuková barva, jak sám autor v rozboru hudební stránky zdůraznil, má se přiblížiti určitému primitivismu středověké hudby, hlavně ve dvou tanečních vložkách, omezením na flétny, hoboje, klarinety, lesní rohy a bubínky.

Jinak vyšel Vrbík skladebně z leitmotivů, ať už charakterizují soud Boží, úzkost, touhu, naději a konečně závěrečné vykoupení. Jak vstupní předehra, tak i rušná taneční intermezza působivě přiléhaly celkové náladě, v lyrické písni bylo dobře navázati na melodický pás milostné písně středověku ještě výrazněji. V závěru hry, kdy v posluchači snad maně ožívá nálada Straussova :Todund verklerung:, ponechal bych z chrámu zazníti pouze varhany, vystupující gradačně od pianissima horního manuálu, až po vítězný souzvuk plena, k němuž by přistoupil kratší sbor v mohutném unisonu, založeném spíše v chorální výraznosti jako ostrému kontrastu světáckého života bohatcova, uniknuvšího nástrahám ďáblovým a vstupujícího do bran věčné blaženosti.

Že námět Hoffmansthallův skýtá pro muzikanta nejeden vděčný moment, je jisté. Počin Vrbíkův zasluhuje plného uznání. Odráží se v něm touha probíti se za každou cenu k větší formě skladebné, svěží pohotovost motivická i smysl pro barvitou výslednici souzvuku dobře volených nástrojů, vedených odbornou rukou kapelníka Budíka . . "/12.

Cit.: " . . . Vrbíkově Kantátě svatováclavské, psané pro sólo, sbor a varhany na textový podklad Fr. Střížovského. Dílo je obratně psáno, chybí mu jen širší dech a opravdová motivická práce. Jedna jeho část nehodí se však v duchovní charakter díla vůbec svým světským rázem . . ." /13.

Cit,: " . . . Stanislav Vrbík se uvádí do světské klavírní tvorby :Pochodem Merkura:, který je transkripcí jazzové instrumentace, rytmicky a harmonicky překvapující smělou invencí . . . "

"Konečně k Vánocům vyjde cyklus klavírních skladeb pod názvem :Betlém: od Stanislava Vrbíka, o nichž můžeme prozraditi, že svou pastorální melodičností, rozmanitostí rytmickou a nevyčerpatelným bohatstvím harmonických obratů, vyjadřujících poetickou náladu narození Ježíška v Betlémské jeskyni ještě dosáhnou obliby u pokročilejších mladých klavíristů". /14

Cit.: " . . . Stanislav Vrbík nachází pro charakteristiku obou světů pro jejich konstatování, zápas a pronikání skvělý výraz: vroucí sbory andělů a dívek a hlubokým citem prozářené orchestrální doprovody vedle výrazných, ostře rytmických zpěvů nenávisti a vášně a lahodných zpěvů lásky světa, zápasících a bojujících, tvoří články vytříbené krásy. Svět zla, v hudebním proudu nositel dramatických vrcholů, a svět světla se spojují v široké gradaci v mohutné, hymnycké finále. Zdravě založená hudba Stanislava Vrbíka se vyznamenává lahodnými melodiemi a velmi jemným smyslem pro barevnost orchestru . . . "/15

Cit.:" . . . Stanislav Vrbík napsal hudbu k duchovnímu mysteriu Frant. Střížovského :Mariánský sloup: Oproti minulým jeho pracím jeví se v tomto díle značný pokrok po stránce skladatelské. Orchestr zní velmi dobře, kolorit je lahodný a nenásilný, instrumentace, v níž sáhl tentokráte i k saxofonu, je provedena velmi pečlivě. Překvapuje švih a rytmus míst tanečních, sice někdy trochu podivně kontrastujících k celkové koncepci díla, ale - což nelze upřít - přinášející vzruch a živost do celku.

V práci s lidskými hlasy je Vrbík šťastnější ve sborech, zejména ženských, některé sólové partie jsou dramaticky zpracované, jiné však mají bohužel nebezpečně blízko k sentimentální písničce šlágrové . . . "/16

Cit.: " . . . Hudební průvod Vrbíkův je mistrovským dílem sám pro sebe. Přimyká se zcela k ději a ve 2Oti hudebních číslech přiléhavě doprovází všechny dramatické situace, podmalovává je a vyvrcholuje. Výstižně tlumočí obsáhlou stupnici citů od vroucí něžnosti zpěvů andělských až po výbuchy vášně a zoufalství a ve své neochabující vynalézavosti a bohatosti invence vždy nachází pravý tón a výraz. Obdivuhodná je zvláště jeho instrumentace. Kolik krásných odstínů barevných a kombinací zvukových vykouzlí z malého souboru hudebního. A při tom je to hudba převážně moderní, vší konvence prostá a přece pro vnímání každého přístupná . . . /17.

9. Rozbor několika skladeb

Jako ukázku rozboru díla jsem zvolila skladbu Rondo pro varhany. Rondo obecně je vícedílná forma, kde se hlavní téma opakuje pokaždé proložené kontrastní částí. Forma ronda je většinou tvořena alespoň třemi hudebními myšlenkami A, B, C, při tom myšlenka A se nejméně 3x opakuje. Slovo Rondo je italského původu a znamená kruh. V hudebním pojetí to znamená kruh, v němž se střídá stejný refrén s různými slokami. Rozlišujeme různé druhy ronda z hlediska obsahu a formy, např. rondo malé, velké, prosté velké rondo, nižší sonátové rondo atd. /18

Zvolenou skladbu bychom mohli charakterizovat jako variační rondo, poněvadž opakující se části mají charakter variace. Žádná část se neopakuje doslovně, ale vždy ve variací obměněné podobě.

Jednotlivé díly této skladby mají rozsah osmi taktových period, v jejichž středu se setkáváme s polovičním záběrem. Zajímavé je, že periody jsou ukončeny úplným závěrem na lehké době. V prvních dvou čátech autor užívá latentní harmonie. To znamená, že harmonické funkce nejsou vypisovány v úplné podobě, ale jsou pouze naznačeny dvěma krajními hlasy.

První perioda by mohla vypadat takto: S hlavní myšlenkou pracuje skladatel v celé skladbě pětkrát. Nenechává ji však ve stejné podobě, ale variační technikou ji pokaždé obměňuje. Variační obměny hlavní myšlenky jsou prokládány kontrastními částmi b, c, d. V díle se tedy setkáváme se čtyřmi různými myšlenkami. Formální výstavbu díla bychom mohli vyjádřit tímto schématem: -a-, -a1-, -b-, -a2-, -c-, -a3-, -d-, -a4-.

Z hlediska tonality můžeme skladbu označit za tonální. Tónina je tedy patrná z harmonického obsahu. Skladba je napsána v tónině F-dur, ale ne v celém rozsahu. V díle -b- se bez modulace ocitáme v C-dur, modulací pak autor přechází do As-dur a v části -d- se jedná o modulaci z A-dur do C-dur, která je dominantou pro následující část v původní tónině.

Melodie, která tvoří hlavní myšlenku, se pohybuje v rozsahu sedmi tónů a je velmi zpěvná. Skladatel užívá převážně terciových kroků. V tempu Allegro giusto probíhá skladba do 32. taktu, v němž přichází ritardando, které připravuje změnu tempa v tempo Meno mosso. Ve 41. taktu se vrací skladba do původního tempa Allegro giusto.

Harmonický obsah skladby je v některých částech chudší, v jiných bohatší. Úvodní dvě periody jsou tvořeny v latentní harmonii. Zajímavý je chromatický postup v tenoru, který vytváří dvě mimotonální dominanty. Ve druhé části autor obměňuje původní znění hlavní myšlenky průchodnými tóny mezi terciemi. V díle -b- autor vypisuje již úplnou harmonickou podobu. Po čtyřech taktech vedení tří hlasů nastupuje plný čtyřhlas se čtvrtým hlasem v pedálu. Část -a2- je zajímavá rytmicko-melodickou figurou v sopránu, která je inverzně a v časovém posunu opakována v tenoru. Zároveň zde dochází k modulaci z F-dur do As-dur přehodnocením mollové tóniny v F-dur na 6.stupeň v As-dur, v níž pokračuje část -c-, kde nastupuje pětihlas.

V posledním taktu této části se objevuje durová tercie na třetím stupni As-dur, čímž byl přehodnocen na dominantu k nástupu původního tématu v tónině F-dur. V taktu č. 49 se ocitáme bez modulace v A-dur, ze které autor moduluje do C-dur, což je dominanta k tónině F-dur, v níž je skladba ukončena.

Další ukázkou analýzy díla je skladba z cyklu malých koncertních skladeb, která je vložena do pojednání "ABC hry na varhany".

Slovem -cyklus- označujeme skupinu skladeb, mezi nimiž existuje souvislost v nástrojovém obsazení a z hlediska formálního i obsahového. Existují však i některé cykly, které jsou volné a sdružují skladby poměrně samostatné./19

Zmíněný cyklus je tvořen čtyřmi skladbami uspořádanými z hlediska náročnosti od nejjednodušší k nejsložitější. Proto bychom mohli tento cyklus označit za instruktivní.

Jako druhá v pořadí je do cyklu zařazena skladba "Legenda - Svatý Václav". Název -legenda- je převzat z literárních žánrů a představuje skladbu, v níž je zpracována historická událost nebo opěvována slavná postava dávné minulosti.

Formální výstavba skladby je velmi nápaditá a obsahově bohatá, což umožňuje především zvolená forma volné fantazie. V úvodních taktech se ozývá nosné a melodické téma, které symbolizuje výkřik Svatého Václava a je čerpáno ze stejnojmenného chorálu. V následující části se úvodní téma objevuje v inverzní odpovědi v sopránu a potřetí v transponované poloze v tenoru. Skladba pokračuje krátkou čtyřtaktovou periodou, v níž je zpracován imitační technikou motiv převzatý z chorálu. V posledním taktu zmíněné periody dochází ke změně tempa, což připravuje nástup rozsáhlejší spojovací části. V této části zazní poprvé nedokončený Václavův výkřik v původní tónině g-moll, po druhé pak se zvýšeným napětím dosaženým transponováním motivu o malou tercii výš a jeho uvedením v durové podobě.

Potřetí se setkáváme s nedokončeným výkřikem v inverzi, po níž následuje harmonické uzavření tohoto úseku. Autor zde použil alterovaného akordu -es-b-cis-g-, po němž následuje tónický kvartsextakord a v posledním taktu je akord -d-c-es-fis rozveden průtažnými tóny tóniky. Tím je uzavřena první část skladby.

Druhá část je zahájena v tempu Largo a motivačně čerpá ze čtyřtaktové periody, uvedené v první části skladby, v níž je použito motivu z chorálu. Ve skutečnosti se tento kratičký motiv objevuje v chorálu jen dvakrát a autor jej ve zmíněném úseku o jeden takt rozšířil. Z harmonického hlediska je zajímavý postup v paralelních kvintách, které jsou tvořeny dvěma spodními hlasy.

V nastupující části se skladba vrací do původního tempa Andante. V obměněné podobě se zde ozývá znovu Václavův výkřik, po němž přichází repríza kratičkého chorálového motivu, použitého v úvodu druhé části díla. Skladatel uvádí opakovaný motiv v transpozici a v augmentaci. Spojovací část, v níž se dvakrát opakuje nedokončený Václavův výkřik, připravuje závěr, který je tvořen bohatou harmonickou výplní. Akordy jsou rozváděny průtažnými tóny a končí v druhém taktu závěrečného díla na zmenšeném terckvartakordu, jenž je rozveden do durové tóniky.

Zvýšeného napětí dosáhl autor střídáním čtyřdobého a třípůlového taktu. Celkově je skladba velmi působivá, psaná s citlivým porozuměním pro uplatnění známých motivů ve vlastním zpracování.

10. PŘEHLED KULTURNÍ ČINNOSTI

10.1 Kulturní spolupráce

- sirotčinec řádových sester Olomouc - Nové Sady

- ochotnický divadelní soubor Československého Orla ve Štěpánově u Olomouce

- ochotnický divadelní soubor ve Velkém Týnci

- ochotnický divadelní soubor v Senici na Hané

- ochotnický divadelní soubor Sokol Olomouc

- chrámový sbor ve Frýdku-Místku

- chrámový sbor ve Veselí u Rožnova

- chrámový sbor v Brně

- chrámový sbor Olomouc - Hradisko

- chrámový sbor v Břidličné

- ochotnický soubor Cyrilské jednota v Olomouci

- chrámový sbor v Krnově

- chrámový sbor při kostele sv. Jakuba v Praze

- LŠU - Přerov - baletní oddělení

- pěvecký sbor v Kyselovicích u Přerova

- spolupráce s Ivanem Hubertem, varhaníkem a ředitelem kůru ve Vejprtech

- spolupráce s Dr.Zbyňkem Štěpánkem - varhaníkem

- spoluúčinkování na pořadu Sobotní podvečery u varhan v kostele Panny Marie Sněžné

- autorská spolupráce se státním divadlem Oldřicha Stibora v Olomouci

10.2 Kulturní funkce

- varhaník a ředitel kůru v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci v letech 1924 - 1928

- výpomocný varhaník v olomouckých chrámech sv. Michala, sv. Mořice, v kapli sv. Sarkandra a v katedrále sv. Václava

- titulární prokurista tiskárny a nakladatelství Společenských podniků v Přerově v roce 1936

- externí kulturní redaktor deníku Našinec v letech 1930 - 1937

- redaktor a navrhovatel typografických osnov nakladatele Čeňka Berana v Olomouci v letech 1931-1942

- spoluautor revue Archa pro literaturu a umění do roku 1950

- spoluautor Sborníku Družiny umělecké a literární

- externí spolupracovník s časopisy Lidové listy, Našinec, Pozor a j.

- korepetitor a dirigent činoherního orchestru DOS v Olomouci od roku 1942

- korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově v letech 1961 - 1970

- korepetitor umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci v letech 1985 - 1987

11. ZÁVĚR

Stanislav Vrbík byl jedním z významných představitelů olomouckého kulturního života v 30. až 80. letech. Jeho všestranné nadání našlo odezvu v činnosti nakladatelské, literární, pedagogické a interpretační.

Vrbíkova skladatelská osobnost vyrůstala již z rodinného hudebně zaměřeného prostředí. Vlivem rodičů, především matky, ovládal Vrbík již v jinošském věku hru na několik nástrojů a pronikal do zákonitostí hudební teorie. Tyto skutečnosti se podílely na vytváření zárodků Vrbíkovy skladatelské činnosti. Jako skladatel byl nesmírně plodný a vytvořil širokou žánrovou paletu. Napsal přes 140 velkých skladeb, řadu drobných skladbiček a je nutné se zmínit i o dalších dílech, které vznikly jako skladatelovy prvotiny a které sám autor při pozdější revizi spálil. Větší část tvorby je tvořena skladbami rázu duchovního, ale i světská tématika nezůstala Vrbíkovi cizí. Rovněž jako skladatel rozvíjel svou pedagogickou činnost napsáním několika instruktivních skladeb pro různé nástroje.

Jako pedagog působil Vrbík v oboru hry na klavír, hry na varhany a v oboru improvizace. Sám vycházel ze své interpretační praxe. Stanislav Vrbík významně proslul rovněž jako improvizátor. Svou pozornost zaměřoval na improvizaci ve stylu pozdního romantismu, v němž uplatňoval moderní harmonii, pro níž je typický častý výskyt alterovaných akordů a rozšířená chromatika. Zajímavým rysem jeho způsobu formování nových hudebních talentů byla určitá přátelská vazba. Vrbík přistupoval ke svým žákům s přísnými požadavky, ale vždy s přátelskou tváří. Snad proto dosáhl se svými žáky velkých úspěchů. Nezbytnou podmínkou pro další varhaníkův rozvoj bylo pochopení a praktické osvojení Vrbíkova pojednání "ABC pro varhany". Vrbík při výuce stále zdůrazňoval důležitost zvládnutí hudební teorie a schopnost vcítit se celou duší do skladby. Teprve po promyšlení charakteru skladby je možno technicky vytvářet její základní podobu a po důkladném technickém osvojení formovat i její výraz.

Vrbík se především věnoval výuce hry na varhany, ale zaměřil svou pozornost rovněž k výuce hry na klavír, saxofon i bicí nástroje. Dodržoval veškeré pedagogické zásady a vycházel ze zákonitostí vývoje lidského jedince. Úzkostlivě dbal o to, aby žák nebyl jeho požadavky přetížen, což by mohlo vést ke ztrátě zájmu o daný obor. Kromě skladatelské a pedagogické činnosti se zabýval Vrbík i literaturou. Svým literárním pojetím byl kritikou zařazen do skupiny spiritualistů. Autorovo náboženské přesvědčení je patrné jak v jeho básnických sbírkách, tak také v povídkové a románové tvorbě. Vedle beletrie vytvořil Vrbík i řadu vědeckých prací, referátů, kritik a článků. Veškeré své literární práce vydal pod pseudonymem. S jeho literárním nadáním a zájmem o literaturu samotnou souvisí Vrbíkova typografická činnost. Vrbík svými literárními díly dokázal, jak je možno využít i vlastních hudebních prostředků - melodie, intonace, rytmu, výrazu - pro zvýraznění krásy slova. Hudební motivy byly také četnými náměty Vrbíkových děl.

Stanislav Vrbík vychoval několik desítek nadaných hudebníků a napomáhal celkovému rozvoji jejich osobností. Rovněž spolupracoval s ostatními pedagogy LŠU a obohacoval tím jejich zkušenosti a vědomosti. Vrbíkův přínos tkví také v rozšíření varhanní literatury a v popularizaci hudební problematiky.

Jako interpret a skladatel připravil vnímavým posluchačům četné umělecké zážitky. St. Vrbík byl umělecky činný až do konce svého života. Jeho poslední skladba vznikla necelé tři týdny před smrtí.

Přes veliké nesnáze a častou nepřízeň okolností, které Vrbíka životem provázely, vytvořil Stanislav Vrbík kvalitní díla a zanechal po sobě cenný umělecký odkaz.

12. PRAMENY A ZDROJE INFORMACÍ

12.1 Časopisy

Abs.: Z hudebních novinek. Československý deník, roč. 27, 1932

Hfk.: Zdařilý experiment, Našinec roč.68 - 1932

jr.: Z olomoucké činohry. Pozor, roč. 39 - 1932

Abs.: Hra před portálem katedrály. č. deník, roč. 27 - 1932

Abs.: Cyrilská jednota v Olomouci. Čs. deník, roč. 27 - 1932

jr.: Z olomouckých koncertů. Pozor, roč. 39, 1932

-ili.: Novinky hudebního nakladatelství Ot. Pokoje v Brně.

Našinec, ročník 69, 1933

Hk.: Pěkný úspěch olomouckého skladatele. Pozor, roč. 40 - 1933

-k .: Polibek štěstí. Našinec, roč. 69., - 1933

A.B.: Novinky Pokojovy edice. Našinec, roč. 69 - 1933

-k.: Z varhanní literatury. Našinec, roč. 71 - 1935

-k.: Nové scénické práce hudebního skladatele St. Vrbíka. Našinec, roč. 71, 1935

-o.: Skladatel Stanislav Vrbík. Našinec, roč. 71, 1935

K, D.: Hudba v Olomouci. České slovo, roč. 18, 1935

-o. : Chrámová hudba na dómě. Našinec, roč. 72, 1936

-o .: Chrámová hudba na dómě. Našinec, roč. 73, 1937

-o. : Chrámová hudba na dómě. Našinec, roč. 74, 1938

jms.: K jubileu Družiny literární a umělecké. Našinec, roč. 74, 1938

hns.: Nové skladby St. Vrbíka. Našinec, roč. 76, 1940

o.p.: Premiéra nového díla St. Vrbíka. Našinec roč.76 -1940

k,m.: Duchovní hudba v Olomouci. Lidové Listy, roč. 32, 1943

M.S.: Neděle na kůru chrámovém. Lidové listy, roč. 33, 1944

M.S.: Koncert Luisy Svobodové. Lidové listy, roč. 33, 1944

B.k.: Smuteční sbory olomouckého skladatele. České slovo, roč. 17, 1945

s.B.: Chrámová hudba v Olomouci. Lidové listy, roč. 34 - 1945

j.n.: Aristofanovská novinka olomoucké činohry. Práce roč. 2, 1946

r.l.: Antická tragedie na olomoucké scéně. Práce roč. 2, - 1946

r.s.: Duchovní koncert v Krnově. Nová Svoboda, roč. 2 - 1946

-l.: Olomoucká činoherní sezona vyvrcholila. Práce, roč. 2, 1946

-r.: K Černouškovi a opičce. Stráž Lido, roč. 2, 1946

-il.: Varhanní koncert v závodní jídelně. Hlas, ročník č. 3, 1947

Or.: Před zřízením varhanářského národního podniku.

Československá demokracie, roč. 3, 1937

Or,: Varhanní koncert v Krnově. Československá demokracie, roč. 3 - 1947

J.P.: Večer klasického baletu, hudby a zpěvu. Práce, roč. 3, - 1947

Tvrdoň, F.J.: Slovanské nebe v Olomouci. Práce, r.4., - 1948

Ln.: Zdařilý koncert duchovní hudby v Krnově. Práce, roč. 5. - 1949

or.: Z galerie hanáckých skladatelů. Nová politika, roč. 2. 1949.

Gregor Vl.: Hanáčtí skladateé v rozhlase. Stráž lidu, roč. 4. - 1949.

Č. : St. Vrbík - Triptych, Stráž lidu, roč. 6-1950-

or.: Kultura na olomoucku. Nová politika, roč. 3. -1950

Jd.: Přehlídka práce olomouckých skladatelů. Lidová demokracie, roč. 10, -1954

mv.: Znovuotevření chrámu v Krnově, Lidová demokracie, roč. 23, - 1967

-ka-: Stanislav Vrbík šedesátiletý. Kdy, kde, co?, červen 1967

Jd.: Koncert na počet Února. Stráž lidu, roč. 23 -1968

fk.: Duchovní hudba v Krnově. Lidová demokracie, roč. 24., -1968

Z.F.: Koncerty v Olomouci. Svobodné slovo, roč. 25 -1969

Z.F.: Varhanní koncerty. Stráž lidu, roč. 50 1970

Z.F.: Slibný talent. Svobodné slovo, roč. 26, 1970

SK.: Deset let a varhany. Kdy, kde, co? květen 1971

rč.: Balet těší děti. Lidová demokracie roč. 32, 1976.

čk.: Tvůrčí všestrannost. Svobodné slovo, roč. 38 - 1982

tč.: Jubileum Stanislava Vrbíka, Lidová demokracie, roč. 38, 1982

rč.: Setkání se skladatelem. Lidová demokracie ročník 40, 1984

čk.: Setkání s dílem Stanislava Vrbíka, Svobodné slovo, roč. 41 - 1985

kf.: Veřer skladatelů. Stráž lidu, roč. 65, 1985

rč.: Láska i poslání. Lidová demokracie, roč. 41 - 1985.

rč.: Varhanní hudba v Olomouci. Lidová demokracie, roč. 41, -1985

rč.: Oduševnělá tvorba skladatele. Lidová demokracie, roč. 41 -1986

rč.: O literatuře našeho kraje. Stráž lidu, roč. 66 -1986

bá.: Vzpomínáme na Oldřicha Svozila, Lidová demokracie, roč. roč. 42, - 1986

sjl.: Osmdesátiny kulturního pracovníka. Lidová demokracie, roč. 43. -1987

12.2 Encyklopedie

B.L.: Stanislav Vrbík. Masarykův slovník naučný, díl VII., Praha 1933, str. 748

Svozil O.: Stanislav Vrbík. Poselství - almanach, Olomouc 1938, str. 380-382

Kunc. J.: Stanislav Vrbík. Slovník soudobých českých spisovatelů, Praha 1946, str.728-729

Tauš K.: Jindřich Maria Slavík. Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin, Praha 1946, s.605

Dr. Šťědroň B.: Stanislav Vrbík. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek II., Praha 1965, str.918

12.3 Materiály z pozůstalosti

uložené ve Státním oblastním archivu Opava, pracoviště Olomouc.

13. POZNÁMKOVÝ APARÁT

1/ Citace z programu: Taneční triptych - premiéra v Novém divadle v Hodolanech.

2/ viz příloha č. 1

3/ citace článku - Vrbík St.: Varhany v dnešní době. Č. varhaník, roč.10-1947, s.87-88

4/ čerpáno ze slovníku - Procházka Vl.: Příruční slovník naučný ČSAV, Praha 1967, díl 3. str.205.

5/ citováno z dopisu St.Vrbíka p. Josefu Blatnému, profesorovi konzervatoře v Brně

6/ citace dopisu G.Pivoňky St.Vrbíkovi u příležitosti jeho 70. narozenin.

7/ citováno z dopisu Jaroslava Vodrážky St.Vrbíkovi

8/ citováno z dopisu Pavla Klouba St.Vrbíkovi

9/ citace zaslaných dopisů

10/ citace - Abs. (prof.Emanuel Ambros). Z hudebních novinek. Čs. deník, roč. 27, -1932

11/ citace - Hfk. (prof.Karel Hofírek). Zdařilý experiment. Našinec, roč.68-1932

12/ citace - Abs. Hra před portálem katedrály. Čs. deník, roč. 27 - 1932

13/ citace - jr. Z olomouckých koncertů. Pozor, ročník 39, -1932

14/ citace A.B. Novinky Pokojovy edice. Našinec, ročník 69, -1933

15/ citace - Č (prof. Čičatka). Mariánský sloup. Pozor, ročník 42, -1935

16/ citace - K.D. (Karel Dvorský) Hudba v Olomouci. České slovo, ročník 18, -1935

17/ citace - V.K. (asi Vít Kment) Mariánský v Místku Našinec, ročník 72, -1936

18/ čerpáno z knihy: Zenkl L.: ABC hudebních forem. Supraphon, Praha 1984, str. 160

19/ Čerpáno z knihy - Zenkl L.: ABC hudebních forem, Supraphon, Praha 1984, str. 160

20/ J.M. Slavík: z Poselství Družiny literární a umělecké, Almanach k 25. výročí (1913-1938), Olomouc 1938, redakce Oldřich Svozil, Stanislav Vrbík.

14. Fotogalerie

Při hře na nejoblíbenější hlavní nástroj Katedrály Svatého Václava, u něhož vznikla řada skvělých mistrových tónů

U presbyterních varhan Katedrály Svatého Václava v Olomouci, kde mistr také rád hrával

Ve své pracovně v domě na Václavském náměstí č. 6 v blízkosti katedrály

Z dřívější doby s typickým podpisem

V zamyšlení tak typickém pro jeho neúnavnou a plodnou mysl, zdroj jeho tvorby

Z pozdějších let (1982) s moudrým úsměvem, kterým si získal řadu svých obdivovatelů

U domácího piana s řadou ocenění za celoživotní spisovatelské i hudební dílo

Skvělá fotomontáž z 50. roku života s principálovými píšťalami dómských romantických varhan

Literární ukázka

Jindřich Maria Slavík: POKLAD

Zahrady voněly svěžími jabloňovými květy v onu noc, kdy cizinec požíval vlídného pohostinství ušlechtilého primátora města ve zdech výstavného patriarchálního domu na prostranném náměstí. Majestátní jednopatrová budova vévodila všem obydlím bohatých měšťanů, kteří v duchu doby upravovali vzhled svých sídel a spěli - nejen v tomto zevním znaku, nýbrž i ve vnitřním ústrojí svého bytí - k nezbytnému rozkladu tradice rodů a zániku slávy po dobách rozkvětu. Primátorův dům si uchoval vzhled starobylosti přes nepříznivý vývoj událostí, které prošly dějinami města. Kamenný střed budov na náměstí, orámovaný věncem zahrad, přiklánějících se k rozsáhlým nádvořím, nepozbyl však zcela duše minulosti. Ti lidé šlechetných duší, statečných srdcí a dvorných mravů sice již nežili, ale duch jejich rodů, třebas žalostně zkormoucen a utýrán, dosud se vznášel nad krovy jejich potomků a nehodných dědiců slavných jmen. - I když rychlý mrak zahalil město mlhami zapomnění, přece v tresorech městského fisku ve sklepení primátorského domu zůstal uložen poklad, který byl popsán v knihách celého světa, o němž však nynější obyvatelé města skoro ani nevěděli.

Muž vysokého věku, kolem něhož proletěly pohnuté doby posledních devadesáti let a který nosil v hlavě kroniky lidských zápasů s osudy od stvoření světa, nyní cizinec, zavítal po mnoha a mnoha letech málo uspokojivého putování světem do starobylé metropole rodného města. Jeho kolébka stála kdesi v dusném čeledníku, jeho dětský hlásek se nesměle kdysi ozýval ve vysokých klenutích průjezdů, když průvod nádherných kočárů zavezl vznešené panstvo k společné kratochvíli, jeho chlapecké dovádění po úzkých uličkách, ústících na úctu vzbuzující prostranství rynku, zaplavily vody rušných dějů, kdy s rodiči prchal před nespravedlivým hněvem všemocného pána. Dnes však je mužem věhlasného jména a hostem prvního občana města.

Je noc . . . Stejně jako tehdy, kdy sbalili skrovné jmění a v temnotě noční hledali spasné útočiště, i dnes zahrady vonějí svěžími jabloňovými květy. Co se změnilo? Mnoho, velmi mnoho nebo skoro nic, podobá-li se stařec dítěti, nebo vracíme-li se po vykonané pouti v laskavou náruč domova. Kouzlo rodného kraje nemusí nám zůstat tajemstvím, máme-li srdce otevřené a přístupné dojmům . . .

Zahrady vonějí svěžími jabloňovými květy.

V noční temnotě se příjemně sní a vzpomíná, máme-li svědomí čisté a v duši klid po bouřích, jimiž byla zmítána loď našeho života. Vůně květů opájí smysly a vyvolává obrazy z lůna minulosti . . .

Být vyhnancem pro zlovůli mocných tohoto světa, být štván s místa na místo jako neužitečné zvíře, být surově odkopnut ode dveří bratrova domu - to všechno zakusil jako malý chlapec.

Touha žít a nezdolná vůle ospravedlnit se a přesvědčit pochybovačné o rostoucí síle k činům - to vzněcovalo léta jeho jinošství.

Vytěžit co nejvíce z přízně lidí, kteří nás nenáviděli, postavit krásnou budovu úspěchů na základech nezmarného úsilí a nespoutané vůle, určit vývoj poměrů a stanovit vrchol dosažení cíle třebas až po odchodu z dočasného pobytu na tomto světě - to bylo úkolem jeho mužných let ve vyvrcholení všeho úsilí.

Bernard měl určeno být buňkou nepokoje v každé společnosti, v každém podniku a v každém důležitém rozhodování o významných událostech nejen v nejbližším okolí, nýbrž i ve styku mezinárodním. Mnoho studoval, mnoho samostatně přemýšlel a řekl si, že také průbojností svých názorů musí mnohého dosáhnout. A dospěl vskutku vysoko na vytčené cestě přes všechny překážky nepřízně osudu a zlovůle závistníků. Jeho zájmy byly široce se rozlévající řekou, v jejíchž vodách se rodily nové a nové touhy po obsáhnutí všech složek lidského dění, v jejímž prostředí se dařilo jejich vývoji, růstu a mohutnění, na jejíchž březích dychtivě lovili slabí a málo odvážní vrhnout se do proudu. Všechny skupiny umění, všechny složky techniky, všechna rozdělení praktického života člověka byly Bernardovými zájmy, v nichž rostl a žil a které s nadšením k nov5·m úspěchům v sobě podporoval. Vnikal do nejtajnějších hloubek lidského úsilí po dosažení vyšších a vyšších stupňů k pravdě. Upozorňoval na nebezpečná úskalí neopatrného nebo ledabylého manévrování v otázkách životní filosofie. Odhaloval nedostatky teoretické výzbroje ve světě techniky, která začala ovládat svět a jednou bude panovat budoucnosti. Opravoval soudy vykladačů umění o minulosti, řešil klady přítomného přínosu a málo naděje dával snahám o zachování odkazu věkům příštím.

Nejprve tušil, kde pramení zřídlo bezradnosti všech apoštolů nové kultury; později měl důkazy, že všechny věky překročily významný dějinný obrat, třebas bez otřesu v hlavních liniích vývoje. Potom však hledal v odlescích, stopách a ozvěnách ohnisko důkazů a pravdy, které všichni míjeli bez povšimnutí. - Ten mocný zdroj vábil jej k pokladu rodného města. Zahrady vonějí svěžími jabloňovými květy

Nikde na širém světě ani po dosažení nejkrásnějších úspěchů necítil se Bernard tak šťasten jako dnes. Pomyšlení, že kdysi musel prchat jako zločinec a nyní je přijat s grandseigneurskými poctami, již to bylo příjemné a lahodilo jeho ješitnosti. Avšak ze všech krásných dojmů nejvíce jeho stařeckou mysl vzrušovalo kouzlo domova. Vzpomínky na ranné dětství, v každém případě a u každého ty nejkrásnější chvíle života, byly vzkříseny a znovu prožívány toutéž duší za podmínek podobných. Rozzářily rysy jeho obličeje a zbystřily city, dost unavené a otupělé. Jeho síly okřály a vzpružily malátné tělo.

Vůně jabloňových květů vnikala otevřeným oknem, vábila aspoň na okamžik spočinout v lůně sladkosti a opájela novou touhou vypít kalich rozkoše až do dna. Jako zloděj sestupoval po temném schodišti do přízemí. Octl se v prostorném průjezdě, kde blikala olejová lampička. Opatrné kroky duněly v tříštících se odrazech zvuků od kamenných stěn a tlumeny byly pablesky plápolajícího světla. - Tu jeho zrak padl na nízké, železem pobité, tajemně ponuré dveře. Veliký zámek byl vysunut z ložisek, jedno křídlo dveří pootevřeno, pruh ostrého světla se mihl štěrbinou. Zastavil se

Brána k pokladu otevřena? Zřídlo velikých tajemství září i do tmy noční, v níž se rodí láska i strojí úklad~temných mocností? Kdo otvírá prameny poznání a čerpá z bohatých, i když zapomenutých zdrojů? - Krev buší ve spáncích. - Není ruka toho smělce svatokrádežná? Není zde touhy osobní před úmysly k obětem nejvyšším? Nevkročila sem noha člověka z rozkazu

Satanova s předsevzetím zrady2 - Srdce bije prudkou úzkostí, svaly se napínají nadlidskou silou, stařecké ruce rychle otvírají železné veřeje . . . Zraky vyjeveně pátrají sklepními prostorami

Temné stěny jsou prolomeny odlesky mnoha světel pochodní, zasunutých ve škvírách mezi kameny, podlaha je neurčitá jako hloubka bezedné propasti, uprostřed ní však se zvedá kamenný kvádr a na něm leží rozevřená kniha

Horečka v Bernardových očích se stupňuje, krev v žilách vře, ohlušující rachot zraňuje sluch. Přece však kroky, na okamžik zastavené u železné brány, váhavě sestupují po schodech, níž a níže, až stanou na podlaze v rozpacích, zda ještě i další cesta je možná. - Vtom zavanula kolem vůně čerstvých jabloňových květů. Netřeba váhat, jen odvahu a statečnost! Pramen života a zřídlo moudrosti je nablízku. Bernard se rozhlíží, nikoho nevidí, ztěžka však zvedá nohy a jen zvolna, velmi zdlouhavě postupuje . . .

Konečně stojí u kamenného stolu. Pot jej zalévá po celém těle. Tělo umdlévá, musí se zachytit, znavené pohledy musejí se opřít o něco pevného - o velikou knihu

V tom okamžiku železné dveře, jimiž prošel, s temným rachotem, jako by v dálce skála se drobila, se zavřely Bernard o tom nevěděl. Zraky se vpily žíznivě do písma foliantu a sledovaly se žhavou dychtivostí řádky na otevřených stranách, které kdosi neznámý opustil na místě nejvýznamnějším. Vnímá motivy vyobrazení, malá arcidíla velikého mistra imaginace, a podléhá kouzlu jejich působivosti. Dech nesmírnosti omamuje jeho smysly, že si připadá se všemi vědomostmi nepatrný jako zakřiknutý učeň před velmistrem kultury lidstva. Je hluboce skloněn před tímto oltářem věčné moudrosti a nejvyššího umění jako kněz, konající v katakombách nad ostatky svatých mučedníků oběť smírnou za hříchy bloudících v temnotách . . .

Rád by četl nahlas, aby harmonii slov a myšlenek spojil s ohromením ve své duši v souzvuk neskonalé krásy, ale jeho rty svírají pouta křečí. Tíha pozemskosti však pomalu opouští jeho tělo, údy se zvedají a zase klesají, srdce ustává v činnosti; záře pochodní hasne . . . Ví, že něco jej pozdvihuje -; - ta síla je mocná a při tom krutá, neboť vzdaluje jej od pramene, který po dlouhém bloudění konečně našel -; - zároveň veliká hora se přibližuje a řítí se na něho . . .

Zhroutil se - -

Ráno našli Bernarda v průjezdě u železných dveří, které nikdo po mnoho a mnoho let neotevřel, - mrtvého. Ve tváři výraz úporného úsilí proniknout snad tajemstvím záhrobí, ruce křečovitě sevřené v pěst, tělo žalostně zkroucené . . .

Slunce jako vždy ozařovalo starobylý portál majestátní primátorské budovy a ze zahrad přicházela vůně svěžích jabloňových květů.

Ukázka partitury - Epilog

Hudební ukázky

Hráno na hlavní varhany v Dómě Svatého Václava v Olomouci

Poslední varhanní improvizace na téma Ave Maria (1986)

Medailon na téma B-A-C-H (hraje Martin Látal na koncertě v říjnu 1993)

---

Podle diplomové práce Stanislav Vrbík - skladatel a pedagog autorky Jarmily Látalové-Schiedung, absolventky katedry hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci z roku 1990, přepsal Zdeněk Mynařík, na zpracování fotografií se podíleli Milan Kudela a Jaroslav Valihrach, sestavil:

Martin Látal , Jiráskova 42, 785 01 Šternberk, tel.: +420 723 854 256, martin.latal@psmorfeus.com